V roce 2009 vám zemřel váš manžel Pavel Háša, ale ve vašem životě je další muž. Tím je herecký partner ze hry Harold a Maude, Josef Kubánik (36). Máte krásný vztah, že?
„Ano. Je to miláček. Jezdíme spolu i na dovolenou. Teď jsme byli v Bulharsku. I s jeho přítelem.“
On má přítele?
„Jistě, já se s heterosexuálama nestýkám. Jenom s homosexuálama. Mám ráda takhle orientované chlapce. Říkám jim vegetariáni, protože se na ženskou dívají tak, že na ni nemají chuť. Stejně jako vegetarián na maso.“
Odporem k sexu jste pověstná. Vy jste si asi nikdy nevybírala partnera podle vzhledu…
„Já jsem se dívala spíše na to, co z něho vyzařovalo. Po těle jsem nikdy nejela.“
Po vás ale muži jeli. V 60. letech jste byla sexsymbol. To musel být pro vaše životní partnery šok, když zjistili, že vám sexuální radovánky nic neříkají
„Můj první manžel po mně vyžadoval sex často, a tak jsem před ním utekla do márnice.“
Do márnice?
„Ano. Muž jedné rekvizitářky se staral o takový starý hřbitov. Už se tam ovšem nepohřbívalo, a když se nepohřbívá, tak je márnice volná. Díky tomu mě tam mohli nechat bydlet.“
A to jste tam spala někde na zemi?
„Ne. Měla jsem postel, ledničku, všechno. Oproti životu s heterosexuálem to bylo svaté.“
Jak dlouho jste tam byla?
„Půl roku. Pak jsme se rozvedli.“
…a následně jste se zamilovala do Pavla Háši.
„S ním jsem byla 52 let.“
On to chápal, že nemáte ráda ty radovánky?
„Musel si zvyknout. Za 52 let se člověk naučí ledacos.“
Je pravda, že vám pan Háša občas řekl… skoro se to bojím říct… občas řekl krávo?
„No jistě. To bylo velice milé.“
Opravdu? A při jaké příležitosti vás takhle oslovoval?
„Při natáčení Ostře sledovaných vlaků jsem spadla z koně. Když jsem pak šla v doprovodu manžela k lékaři, kvůli nějakému pojištění, tak mi doktor najednou řekl, ať písknu. Netušila jsem proč, tak jsem se začala smát a písknout jsem nemohla. Manžel i doktor na mě netrpělivě koukali a Pavel najednou štěknul: Krávo, pískni! Potom písknul za mě.“ (smích)
Tak nejspíš slovo kráva rád říkal.
„Nejspíš.“
Vy jste před lety nastoupila do Divadla ABC, kde vás přijímal Jan Werich. Jak to tehdy probíhalo?
„Zdál se mi sen, že jsem kamarádka s Werichem, a tak jsem šla za ním do divadla a řekla jsem mu, že bych u něj ráda hrála. On mi řekl, abych mu předvedla dědečka. Tak jsem mu zahrála dědečka, on byl spokojený a říkal, že na mě čeká už od včerejška, protože mu vypadly dvě herečky, a tak jsem byla vítanou náhradou.“
Jak jste zahrála dědečka?
„Normálně. Když někdo bude chtít, zahraji i Ferdu Mravence.“
Nepochybně jste výborná a velice vytížená herečka. Jak často hrajete?
„Každý den. V Praze hraji v pěti divadlech. V Rokoku, u Valšů, u Hasičů, v Branickém divadle a pak jezdím po republice.“
Nejste unavená z toho věčného shonu?
„Kdybych přemýšlela nad těmito věcmi, tak bych nemohla nic dělat. Věci jsou takové, jaké jsou.“
Je vidět, že vás práce baví. S dostatkem práce přichází také dostatek financí. Jaký máte vztah k penězům?
„Když mám peníze, tak jsem ráda, že můžu něco dát dceři nebo vnučce. Dvanácti institucím posílám po sto koruně. Ráda pomáhám všem. Na dálku jsem adoptovala indického chlapečka a teď jsem adoptovala holčičku.“
Taky na dálku?
„No tak snad ji tady nevidíte běhat.“
To nevidím.
„Chlapec už dostudoval a nabídli mi holčičku, které posílám 5000 ročně.“
Když máte tolik aktivit, vídáte se třeba s dcerou?
„Ne. Nemám na to čas. Ona přes den učí a já večer hraji, takže se míjíme.“
Vy jste velkou propagátorkou dalajlamovy modlitby. O čem vlastně je?
„Je o tom, že my nejsme a je jenom to kolem nás. A teprve potom, když to tak budete vnímat, budete stvořen vy. “
To je zajímavé. Vy věříte i v reinkarnaci. Čím byste se chtěla narodit v příštím životě?
„Až budu znovu inkarnovaná, tak se chci narodit jako osmdesátiletá. To je nejlepší věk.“ (smích)
Josef Kubánik, přítel Květy Fialové: Řekla mi, vy jste víla!
Jste s Květou Fialovou už pár let nerozluční přátelé. Jak to vlastně mezi vámi začalo a jak se váš vztah vyvíjí?
„Celé to vzniklo asi před šestnácti lety, kdy můj otec při jakési příležitosti potkal paní Květu a řekl jí, že má syna, který by chtěl k divadlu, ale neví, jestli je to dobrý nápad. A paní Květa jen řekla: Jestli má u divadla být, tak u něj bude, pokud ne, nebude. Vy mu v tom ani nezabráníte, ani nepomůžete. A možná se spolu jednou na jevišti potkáme.“
To zní magicky…
„Ano. V září 2008 jsem pozval Květu a Naděnku Konvalinkovou k nám do Slováckého divadla na muzikál Adéla ještě nevečeřela, protože obě hrály ve slavném filmu pana režiséra Lipského. Když mě Květa uviděla, řekla: Vy jste víla. Po představení mi dala kamínek pro štěstí a asi za 14 dní mi volala, že by mě chtěla vidět znovu, a pak poslala SMS, jestli bych si s ní chtěl zahrát divadlo. To jsem málem omdlel.“
Jak jste se spřátelili?
„Tak jak se lidé scházejí. Začali jsme se navštěvovat, vyprávět si svoje životy, seznamovat se navzájem s přáteli, s rodinami a trávit spolu čas.“
Jaké má paní Květa slabosti a co jsou její silné stránky, podle vás?
„To je čtení na pokračování. Paní Květa má třeba slabost na okurky od mé maminky. Sklenici dokáže spořádat na posezení. A pak si dá lák. Nedá si to vymluvit. Takže já mám třeba po obědě dvě deci vína, Květa pije vodu z naložených okurek, mrkve a cibule. Když měla v září dvaaosmdesáté narozeniny, tak jsme jí dali těch sklenic dvaaosmdesát, ať si je užije. Třetina je už pryč. Nebo překypuje láskou ke zvířatům. Nedávno jsme hráli v Děčíně Harolda a Maude, před představením si šli sednout na kávu a najednou kde se vzal, tu se vzal potkan. Velký, odporný a vykračoval si to rovnou k nám. Něco tak hnusného jsem ještě neviděl. A Květa? Zpozorovala, že přichází ze sklepení kostela, zajásala, že je nábožensky založený, v kuchyni si řekla o rohlík a vystrojila mu hostinu.“
Říká o sobě, že je čarodějnice, jak se to ve skutečnosti projevuje? Přičarovala vám něco?
„Nedávno mi třeba přičarovala rychlík do Prahy. Květa to zařídila. Zavolala na České dráhy, že rychlík musí zdržet, abych jej stihnul. A pro jistotu k tomu ještě vyčarovala zpoždění. S ní se člověk opravdu nenudí.“
V rozhovoru říká, že jste byli spolu s ní a s vaším přítelem na dovolené. Není v tom vašem trojúhelníku žárlivost?
„Kdepak! Děláme si radost, spřádáme spolu plány, hodně se nasmějeme. V létě chceme na Kubu.“
Zkoušíte spolu už druhou hru – Oskar a růžová paní, o čem bude a jak vás ta hra oslovila?
„To je náš velký splněný sen. Premiéra bude v Uherském Hradišti 7. ledna. Příběh vypráví o desetiletém chlapci, který v nemocnici umírá na leukemii, ale má štěstí v ošetřovatelce. Díky jednomu nápadu pak během dvanácti dnů prožije celý život.“
