Jak jste oslavil své 70 narozeniny?
„Na zabijačce. Moje přítelkyně Gábina má kamaráda Honzu, myslivce z Písku, u kterého se zabijačka každý rok koná.“
Pomáháte u zabijačky?
„Jistě, ale vždy až s jídlem. (smích) Ovárek si nikdy nenechám ujít a o tom, jakou část prasete si odnesu domů, rozhoduje tombola.“
Tombola?
„Taháme losy z klobouku. Mezi dva žebříky se pak pověsí dlouhé dřevěné ráhno, na něj rozporcované prase a co si kdo vylosuje, to je jeho.“
To musí být zábava, ale nebojíte se, že si vylosujete třeba jen rypáček?
„Ten mám nejradši. Kaž- dý nad ním ohrnuje nos a říká, že rypáček je takový nečistý, že s ním vepřík reje bůhví kde, ale přitom je to nejlahodnější a nejchutnější maso. Zkusil jste někdy rypáček?“
Já měl jenom uši.
„Uši jsem si kupoval jako mladík, vařil si je a pak je jedl i s chrupavkou.“
To je dobrota.
„To jo, ale zkuste někdy rypáček.“
Rypáček jsem nikdy neměl.
„Tak ho zkuste. Já ho miluju, ale nesmím ho, protože mám dnu. To jsou příšerné bolesti v palci u nohou. Bolí to tak, že si neobléknete ani ponožku.“
Dá se tomu nějak předejít?
"Přísnou dietou. První, co mi doktor zakázal, byly mořské plody (krevety, krabi atd.), ale pak mi zakázal červené maso a všechno, co mám rád. Ani alkohol nesmím pít.“
Takže vůbec nepijete?
„Piju. Mám rád pivo, víno a také slivovičku, ale nesmím pít moc. Dám si třeba jednu štamprli slivovice za týden.“
Znamená to, že radost hledáte jinde. Co vás v současné době nejvíce baví?
„Stále divadlo. Největší radost mi dělá Strindbergova hra Tanec smrti, kde hraji s Hankou Maciuchovou, a s Danou Kolářovou vystupuji ve hře Beru vaši ruku do své dlaně. Je to výběr korespondence Čechova a jeho lásky Olgy Kniperové. Hra se skládá pouze z dopisů, které mapují celý vývoj jejich vztahu.“
Kromě Čechova hrajete ještě v představení Do naha, že?
„To už hrajeme šestou sezonu. Je to o tom, že parta dělníků přijde o práci a rozhodne se, že se bude živit striptýzem.“
Do jaké míry se v té hře svlékáte?
„Do naha!“ (smích)
Nastydíte se?
„Ne. My to děláme tak fikaně, že na konci hry zůstaneme jenom ve stříbrných tangách a na hlavě máme klobouky. Těmi si pak zakryjeme rozkroky, strhneme si tanga, odhodíme a…“
A?
„…a konec nechám na vaší fantazii.“
Dámy se tedy mají určitě na co těšit.
„Jediné, z čeho můžou mít dámy v prvních řadách požitek, je to, že na ně před závěrem kouká šest holých pánských zadků.“
Takže nahota v Divadle na Vinohradech není tabu. Když jste ale točil Nemocnici na kraji města, tak se na Kavčích horách prý kontrolovalo, jestli holky mají podprsenky.
„To kontrolovala soudružka Balážová. Ta nechala vyhlásit, že ženy nesmí chodit do práce bez podprsenek.“
Proč?
„Asi žárlila na ty mladý holky.“ (smích)
A chlapi mohli chodit bez trenek?
(smích) „U nich to nekontrolovala.“
S nahotou v povolání tedy problém nemáte. Jak je to v soukromí? Chodíte na nuda pláž?
„To mě nebaví. Ne, že bych se styděl být nahý, ale nějak mě to neláká v takovém množství. Když jsme nazí v soukromí s mojí přítelkyní Gábinou, tak je to pěkné a přirozené. Taková nahota mě baví.“
Kde jste se s přítelkyní potkali?
„Ona dělala servírku v hospodě, kam jsme s manželkou (herečkou Věrou Galatíkovou) chodili, ale pak když žena zemřela, tak jsem tam chodil dál sám. A nakonec jsme se dali dohromady.“
Vy jste byl čtyřikrát ženatý. Co si myslíte o manželství?
„Manželství vyžaduje hodně vzájemné empatie, porozumění a tolerance. Když jsme se například s Věrou pohádali a já jsem zjistil, že jsem neměl pravdu, tak jsem za ní přišel, omluvil jsem se a druhý den jsme už o tom nemluvili. Důležité přece je, že když si někoho vezmu, tak s ním chci být, a i když máme jiné názory, tak se musíme snažit pochopit, proč to ten druhý říká, a neprosazovat hned svou.“
Budete se ženit ještě popáté?
„Nechci se už ženit. S Gábinou jsme tři roky a jsme spolu šťastni. Bydlíme každý zvlášť a vídáme se, když chceme. Takhle nám to vyhovuje.“
Gábina je mladší o 23 let. Vy ale působíte tak vitálně, že nejspíš věkový rozdíl nepociťujete. Jak se udržujete v takové kondici?
"Hereckou přirozeností je neustále pracovat fyzicky i mentálně, a to pomáhá k tomu, že člověk nestihne stárnout. I když dříve jsem si přečetl dvakrát text a mohl jsem jít hrát. Teď mi to chvilku trvá, než to do té hlavy dostanu.“
Co říkáte na mladou hereckou generaci?
„Část z nich je taková lehkomyslná. Spokojí se s tím, že jsou vidět v televizi, a už si myslí, že jsou hvězdy, ale například Čechov říkal, že talent je práce na talentu. Já jsem také učil na DAMU. Herectví se nedá naučit. Ti mladí si musí především osvojit základy řemesla.“
Vaše děti se také věnují herectví...
„Syn Láďa toho nechal, protože měl psychické problémy. Teď dělá vychovatele v denním hospicu pro mentálně postižené. To ho baví, chce si udělat nástavbu a doplnit si vzdělání v tomto oboru. Dcera Kristýna hraje ve Švandově divadle na Smíchově.“
Líbí se vám, jak hraje?
„Je dobrá. Mám z toho radost, když zhlédnu její představení a pak ji můžu poplácat pochvalně po rameni. Dříve jsem byl hodně nevybíravý. Neustále jsem ji za něco kritizoval a Věra mě vždycky málem kopala do holeně. Já blbec nedokázal taktně skrýt, když se mi něco nelíbilo.“
Dnes už se chválíte navzájem. Občas se na vás přijede podívat i vaše sestra, která bydlí v Americe, že?
„Ano.“
Kolik vy umíte jazyků?
„Anglicky se domluvím, rusky se domluvím nebo německy. Ale umím mluvit i tak, že to zní čínsky.“
Jak to myslíte?
„Jednou jsme v Rokoku hráli hru Mandarinkový poklad. Tam jsem hrál mimo jiné i Číňana, který mluvil česky, ale znělo to jako čínština.“
Řekněte jednu větu.
„Dáš si čaj či radši kaši?“
To zní čínsky…
„V češtině dokážu napsat povídku, která bude znít jako čínština. Nebo vám dokážu říct 150 vět, které budou znít jako japonština. Třeba To je ono.“
Je vidět, že divadlo opravdu nutí mozek myslet. Jak často hrajete?
„V průměru dvanáct představení do měsíce.“
Máte představu, jak dlouho ještě budete hrát?
„Dokud to půjde.“
vsechno nejlepsi, pane Frei. 
