9°C
Kde bere tu energii? „Důležité je nikdy se nenechat ničím otrávit a potom vám jde všechno,“ řekl Blesku oslavenec. Co se týče soukromí, to byl na slovo skoupý. O divadlu ale povídal rád.
Nechci se opakovat a ptát se na to, jak se vám žije s o 45 mladší Markétou. Chápu, že se milujete. Neleze mi ale do hlavy, že žijete odděleně a že s Markétou nevychováváte dítě?
„My nežijeme odděleně, naopak povětšinou jsme spolu. Ale když dojde na práci, máme se kam uchýlit. Ostatně je to co by kamenem dohodil. A k další otázce: Jestli vám něco neleze do hlavy, tak to nechte venku.“
Ona má ale na dítě věk...
„Své soukromí nemám ve zvyku předhazovat veřejnosti. Promiňte.“
Dobře, pojďme tedy k divadlu. Pro generaci mých rodičů znamenal Semafor život naplněný radostí, vtipem a poezií. Jak se vám tohle všechno mohlo dařit ve smutné době života za železnou oponou?
„Trochu to napovídá můj text k písni Kamarádi: Mně totiž osud nadělil / několik dobrých kamarádů / a tak mi ušlo, že jsem žil / někdy i potmě nebo v chladu.“
Karel Gott mi teď naposledy řekl, že by byl hloupý, kdyby nazval dobu komunismu za dobu temna v umění. Protože právě ta doba provokovala ke zrodu obrovských talentů. Má pravdu?
„Pokud je řeč o šedesátých létech, pak ano. V padesátých tu však bylo temno, a to velmi důkladné.“
V 60. letech byla kultura plně financovaná státem. Jak je možné, že si právě třeba Semafor mohl dovolit dělat si legraci z vládní ideologie?
„Já jsem si ale nedělal legraci z vládní ideologie, jen jsem ji ignoroval a to je štvalo.“
Aha. Dvojice Suchý – Šlitr byla od samého počátku srovnávána s dvojicí Werich – Voskovec. Byl to váš plán se jim podobat?
„Ano. Vyšli jsme z nich, ale pak už jsme si šli vlastní cestou.“
V čem jste byli stejní a v čem jste byli odlišní? Obě dvojice reagovaly na problémy dne…
„Bylo to trochu jinak. Oni reagovali na problémy dne, my jsme utíkali k poezii dnů nevšedních, jak se praví v jedné písni.“
A jak se na vás díval Jan Werich? Mnozí tvrdí, že vás nemusel…
„Byli jsme si velmi blízcí.“
Jak jste se se Šlitrem vůbec sešli a kdo byl podle vás ve dvojici tahoun?
„S Jiřím Šlitrem mě seznámil Miroslav Horníček. A tahoun? Táhli jsme oba za jeden provaz.“
Jaký máte vůbec vy osobně názor na Šlitrovu smrt? Náhoda? Sebevražda? Vražda?
„To už se asi nedovíme. Já věřím v náhodu. K sebevraždě neměl nejmenší důvod. A vražda? To nevím.“
Pamatujete na ten smutný okamžik, kdy jste se o Šlitrově smrti dozvěděl? Co jste poté bezprostředně dělal?
„Telefonovala mi to Věra Křesadlová. Chvilku jsem nedělal nic a pak jsem šel za svou prací, protože jsem cítil bezmocnost, a že nic jiného mi nezbývá.“
Byl jste bez parťáka. Hledal jste… Našel jste Jitku Molavcovou. Ta ale byla žena…
„Hledal jsem někoho, kdo by nemohl být s Jiřím Šlitrem srovnáván. Jitka byla ideální partner, o čemž svědčí to, že už je jím dvaačtyřicet roků.“
Hrnuli se do Semaforu lidé sami, anebo jste tipovali a hledali?
„Hrnuli se k nám a my jsme vybírali.“
A jak se k vám dostala Pilarová, Matuška, Filipovská, Gott a další?
„Různě. Evu Pilarovou přivedl náš kontrabasista Milan Pilar, Waldemara jsem poznal ještě před Semaforem díky Jiřímu Maláskovi, Pavlínu jsme znali už nějaký čas a Karla Gotta jsme objevili v kavárně Vltava, díky Karlu Marešovi, loviteli talentů.“
Semafor fungoval jako přestupní stanice řady hvězd. Jak jste poté přežívali jejich ztrátu?
„Prostě jsme pokračovali s jinými.“
Promiňte, v čem vy sám spatřujete svůj největší význam?
„Nad tím se nezamejšlím.“
Je opravdu obdivuhodné, že celý svůj život táhnete Semafor… Jaké je na to know-how?
„Dělat si svou práci s plným nasazením a nenechat se otrávit.“
Říká se, totalitě politické má kultura vypěstované osvědčené zbraně. Ale proti totalitě trhu nemá téměř naději. Co vy na to?
„Ještě je brzo dělat uzávěry. Zatím to jde.“
A jak vidíte budoucnost Semaforu?
„Pokud budu psát kusy, které rozesmějou naše publikum, bude to dobrý.“
Jaké to je být ve školních čítankách, kde je dětem dáván za vzor váš Tulipán?
„Představa, že jsem školní látka a že ze mě může někdo vyfasovat pětku, není příliš vábná.“
U táboráků zpívají vaše písně. Nikdo dnes už ale ani neví, že autorem jste vy. Nemrzí vás to, že jste se stal takovýmto majetkem národa?
„Toho si přece nejvíc považuju.“
Jak budete slavit?
„V Semaforu si dopřeju koncert, na němž budu zpívat svoje písničky. A v hledišti budou na to koukat mí kamarádi a příznivci.“
