„Mrzí mě to moc, další padesátku už těžko oslavíme,“ řekl Blesku Jiří Suchý s tím, že Dvořáka i Krampola zval. Byli to právě oni, kdo rozesmávali divadlo tak, že se bortily zdi.
V Semaforu byly před revolucí tři soubory. Jeden Jiřího Suchého, druhý Pepy Dvořáka a třetí Miloslava Šimka. „Po převratu v listopadu 89 jsme se kvůli divadlu nepohodli a Pepa mě a vůbec celé divadlo od té doby ignoruje,“ svěřil Suchý. Tehdy chtěl získat Semafor jak Dvořák, tak Suchý i Šimek. Nakonec byl Dvořák označen za spolupracovníka StB a o divadlo přišel. A protože to o něm prý záměrně rozhlásil Suchý, nemůže ho Dvořák od té doby ani cítit.
„Pepa byl z těch pomluv na mašli,“ řekl Blesku Jiří Krampol, který patřil do Šimkovy skupiny a jeho Surio Mário vyvolával divákům křeče bránice. „Pan Suchý nás s Dvořákem po roce 1989 vyhodil. Kdybych na tu oslavu padesátin, kde jsem mimochodem měl sedět jen v hledišti, šel, styděl bych se sám před sebou,“ dodal Krampol s tím, že si ale písničku Po babičce klokočí bude zpívat dál.
„Písničky složil pan Suchý pěkné, ostatní už tak pěkné není. Byl jsem v Semaforu osm let a rád na to vzpomínám,“ přiznal Krampol, který je přesvědčený, že právě tři rozdílné scény dělaly Semafor zajímavým a Suchý to zničil.
„Je to škoda. Já udělal tolik vstřícných kroků. Dokonce jsme Dvořákovi nedávno nabídli, že může hrát v Kytici Vodníka,“ svěřuje Suchý a dodává: „Oslovujeme ho, ale stejně už dopředu víme, že reagovat nebude.“ A Dvořák? Ten Blesku nic nevysvětloval ani se neobhajoval. Byl nad věcí. „Jsem na chalupě, je mi tady dobře a vůbec o tom nevím, že by mě někdo zval. Navíc, oslavy v lásce moc nemám.“
