O tom, že je herečka s francouzským šarmem vážně nemocná, se spekulovalo, ale Chantal se k tomu vždy striktně odmítala vyjádřit. „Teď už můžu. Ve fázi nemoci to nešlo. Potřebovala jsem se soustředit na výsledek,“ vysvětlila v rozhovoru pro časopis Žena a život. „Taková je moje nátura. Když jsem nemocná, proměním se v medvěda. Nesnesu kolem sebe lidi, musím být sama.“

Po celou dobu léčby prý věřila, že nad rakovinou zvítězí. „Mým velkým štěstím ale bylo, že jsem šla k lékaři včas. Stačilo by několik týdnů váhání a nesmyslného čekání a výsledek mohl být nezvratitelný,“ svěřila se Chantal. Právě to, že šla včas na vyšetření, jí zachránilo život.

Rakovina jí pomáhala v hraní

„V hlavě mi neustále blikalo varovné světýlko, abych se objednala na kontrolu. Cítila jsem, že to není asi jen tak, a poslechla jsem,“ popisovala Poullain s tím, že pak už šlo všechno ráz na ráz. Herečka za týden byla po operaci a pak přišlo na řadu ozařování.

Ani pár dní po těžkém chirurgickém zákroku se naprosto vyčerpaná Chantal Poullain nechtěla za žádnou cenu zřeknout práce. A tak rovnou z ozařování chodila do divadla. „Bylo to zvláštní, ale hraní mi pomáhalo, především fyzicky. Moje role Lily ze hry Šest tanečních hodin dostala úplně jiný rozměr. Najednou jsem její nemoc prožívala na vlastní kůži. Bylo to tak hrozné a zároveň mě to strašně obohacovalo. V tom průseru, v němž jsem tenkrát byla, jsem si našla něco pozitivního,“ říká Chantal, pro niž to nebyla první zkušenost s rakovinou. „Poprvé jsem se s ní setkala už ve 22 letech. A měl ji i můj dědeček a sestra, která na ni před pěti lety umřela…“

Fotogalerie
4 fotografie