8°C
Cesta za cigaretami vedla asi dva kilometry lesem a Kristian, ač byl ještě školou povinný, ji už několikrát za volantem absolvoval. „Jel jsem pomaloučku, Jirka nakrknutý, že není za volantem. Ale neměl papíry, tak jsem ho k tomu nepustil. Navíc otec svěřil auto mně,“ líčí Kodet dávnou historku. V městečku nakoupili a na chvilku se posadili v hotelu. Jiří si dal pár vodek a pak na bratrovi s velkým hereckým umem a šarmem přece jen vyloudil klíčky od vozu. Usedl za volant a furiantsky nejel lesem, ale po silnici.
„Brácha křičel, že jedem stovkou, já zase, že mine odbočku. Vylítli jsme ze zatáčky a zaryli se do pole. Já si o zrcátko rozrazil hlavu,“ vzpomíná Kodet na hrůzné chvíle. Rána hodně krvácela. Jirka vytáhl mladšího brášku z auta a vlekl ho pryč. „Musíme utéct, táta nás zabije,“ kvílel herec. Oba ale nakonec přece jen běželi domů. Otec pak vzal nehodu na sebe a prošlo to.
„Táta uměl zastavit ptáka v letu, když chtěl,“ vzpomíná na otce dodnes Kristian. V knize vypráví malíř i o své emigraci a o tom, jak to bylo s obrazem pro amerického prezidenta Ronalda Reagana.
