14°C
Měl jste někdy za volantem strach?
„Ne. Na strach není čas.“
Ani v každodenním životě?
„Život je takový fofr, pořád musíte řešit, co udělat, takže na strach nemyslíte taky.“
Jaký jste civilní řidič?
„Sice už mne někdo nařkl, že jsem ho vytlačoval ze silnice, ale to je nesmysl. Každý ostříhaný člověk může vypadat jako Daniel Landa. Agresivní řidič rozhodně nejsem, nenajíždím, nevyblikávám, jezdím sice svižně, ale velmi defenzivně.“
To je zvyk ze závodů rallye?
„Před deseti lety jsem se posadil do tahačů, jenže mi začalo vadit, jak do sebe všichni bourali. Tak jsem vyměnil tahače za rallye. Teď zvažuju znovu návrat na okruh, ale v superrychlých speciálech. Tam snad ke kontaktům docházet nebude. Byl by už velký malér letět ve třísetkilometrové rychlosti mimo trať.“
Jste lepší závodník, obchodník, nebo hudebník?
„Sice stále tu a tam pošilhávám po nějakém podnikání, které by mě bavilo, ale zatím jsem se do ničeho pořádně nepustil. Navíc jsem spíš snílek, který z jedné koruny velmi rychle udělá padesátník, zatímco jiní lidé už by měli koruny dvě. Obchod mě neuživí.“
A muzika?
„Ta naštěstí ano.“
Proč nechodíte na vyhlašování hudebních cen?
„Je to svět showbyznysu, který mne nezajímá. Nemám potřebu se s lidmi z něj stýkat jinak než jako s pracovními kolegy. Takový Slavík mi přijde úplně zbytečný. Než tam chodit, raději strávím čas s dcerou nebo jen tak ležím.“
Nevnímáte to jako opovrhování fanoušky?
„Budu radši, když si koupí moji desku nebo přijdou na koncert.“
Pokud tedy nějaký uděláte…
„Teď plánujeme podzimní koncertní minišňůru tří, čtyř koncertů k desce Nigredo.“
Nevyšla už před dvěma lety?
„No, jsem holt trochu zpožděnej.“
Co posloucháte sám za hudbu, tedy kromě té vlastní?
„Vlastní poslouchám jen z donucení, když ji skládám, když se míchá, nebo když mi chce nějaký fanoušek udělat radost a pustí ji. Jinak se mi líbí Rammstein, deska The Wall od Pink Floyd, někdy si pustím Stinga i popovou písničku, když v ní cítím emoci. Hodně se mi líbila třeba ta od Divokého Billa, kde se zpívá »asi takovej pocit«.“
Rád používáte slova jako vlast a národ. Co je podle vás vlastenectví?
„Když dobře reprezentujete svůj národ, poctivě pracujete a snažíte se čestně žít. Pak ale existuje »hurávlastenectví«, nesnášenlivost vůči všemu cizímu. Ale to s respektem a láskou k vlasti nemá nic společného.“
A jaká je vaše definice národa?
„Pro mne je národ »náš rod«. Jsou to lidé, kteří zde obývají tento stát a mají k sobě navzájem blíž než třeba k Španělům nebo Němcům.“
Jak to budou mít s vlastenectvím vaše tři česko-německé dcery?
„To záleží na nich. Třeba si jednu zemi vyberou, anebo budou mít za vlast obě krajiny.“
Mají dvě kultury, dva jazyky. Jak se mluví u vás doma?
„Česky. I když se moje žena Mirjam snaží, aby se němčině věnovaly víc. Dvanáctiletá Stázka umí německy velmi dobře a dvojčata, kterým je sedm, se už pomalu rozmlouvají. Myslím, že nakonec budou oběma řečmi vybaveny dobře. Ale mezi sebou se domlouvají jen česky.“
Pohádky jim také vyprávíte česky?
„Vyprávím jim spoustu pohádek a všechny česky. O pirátech, o upírech, strašlivé hororové pohádky, které jsem si vymýšlel a pak je musel vybalancovat do humoru, aby se potmě nebály.“
Vaše žena Mirjam v jednom rozhovoru řekla, že jsou jí zde v šoubyznysu dveře uzavřeny, jen proto, že je Landová. Kvůli tomu jste chtěli jednu dobu odejít?
„To, že chceme emigrovat z Česka, si musel někdo vycucat z prstu. Faktem ale je, že moje žena to tady má kvůli mně těžší a že by se chtěla profesně prosadit i jinde.“
Mirjam jste si bral před 21 lety. Co pro vás znamená nevěra?
„Nevěra je zrada. Pokud partneři nemají dohodu otevřeného vztahu, tak to určitě zrada je.“
Byl by to pro vás důvod k rozchodu?
„Záleží na tom, jak moc spolu ti dva chtějí být, a jestli je to ojedinělý prohřešek, anebo opakovaný mor. A co se mého manželství týče, já erotický kontakt s jinými ženami nevyhledávám.“
Zato vyhledáváte kontakt s českými vojáky. Do Afgnánistánu jste je jel podpořit v boji?
„V boji ne. Přijel jsem je podpořit, protože tam byli vysláni naší vládou a jsou za nás schopni nasadit život. Toho bychom si měli vážit.“
Jak jste Afghánistán vnímal?
„Je to země, kde místní radikálové uvažují jak před tisíci lety. Kde se kamenuje a korupce dosahuje neuvěřitelných rozměrů. Navíc spojenci svými postupy často ztrácejí oblíbenost u místních a bez ní je tam vše marné. Nezlomnost a nezdolnost, to je to, co čiší z Afghanistánu a jeho obyvatel.“
A co čiší z Česka a jeho obyvatel?
„My jsme také korupčníci, ale na rozdíl od nich bychom okupační vojska zřejmě i dnes vítali s květinami v rukou spíš než granáty. Nebo alespoň velká část našich lidí.“
Není trochu divné, že podporujete vojáky a sám jste přitom ani nebyl na vojně?
„Když jsem v roce 1987 dostal povolávací rozkaz, tak jsem měl zdravotní problémy. A taky jsem chtěl emigrovat. Od šestnácti let jsem žil v přesvědčení, že přestříhám dráty a nebudu žít v komunismu. Dnes už ale můžu vykonávat všechno a proto zvažuju vstoupit do záložních jednotek a stát se vojákem.“
Vaše bývalá skupina Orlík je označována za počátek neonacismu v Česku…
„Já myslím, že skuteční extrémisté poslouchají jiné kapely než je Orlík. Mezi mými příznivci najdete spoustu skvělých lidí, ale i pár idiotů, o které nestojím.“
Působení v Orlíku zpětně nevnímáte jako osobní chybu?
„Z hlediska dneška to jako chyba může vypadat.“
Může vypadat? Nebo to chyba byla?
„Museli bychom se bavit v kontextu doby před 22 lety. Orlík je z tohoto pohledu dost přeceňovaný.“
Rasistický text písně Bílá liga vám přijde přeceňovaný?
„Z padesáti písniček Orlíku jsou takové tři. Ale to k tomu skinheadství té doby patřilo. Vítězila radikalita mládí. Dneska už všichni víme, že je třeba posuzovat jednotlivce a taky to tak říkáme.“
Omluvil jste se od té doby někdy někomu?
„Za co? Za text písně? Komu? Omluvil jsem se jasně a veřejně i na DVD Bouře za to, jestli jsem někomu způsobil osobní trable. Co se po mně ještě chce? Abych si každý den sypal popel na hlavu? Když za mnou přijde konkrétní člověk s tím, že jsem mu nějak ublížil, a řekne čím, pravděpodobně se mu omluvím.“
