Pro Bočanovou je smrt otce velmi bolestnou ztrátou. Nezvedá telefony a ukryla se před světem. Podle informací Blesku našla útočiště u své kamarádky, známé stylistky Zuzany Strakové. „Jsou už mnoho let jako dvojčata, a když je Mahu nejhůř, vždycky přespává u Zuzky,“ dozvěděl se Blesk od členů štábu Top Star, který herečka moderuje.

Mahulena jim navíc zakázala o své bolesti, když Bočan v úterý zemřel, mluvit: „Prosím, umřel mi táta. Nechci, aby se o tom mluvilo a psalo. Jsem na sebevraždu!“

S životní ranou se Mahulena svěřila jen svému stále ještě manželovi Viktoru Mrázovi (43). Poprosila ho, aby si na čas vzal na starost jejich společnou dcerku Márinku. Viktor o smrti tchána mluvit nechtěl. „Děláte si ze mě legraci? K tomuhle se vyjadřovat vážně nebudu,“ řekl Blesku rázně Viktor a potvrdil tím Mahulenino přání nemluvit o smrti táty.

O úmrtí otce Bočanové ví samozřejmě i současná Mrázova přítelkyně Marta Jandová (36). „Připadá mi vážně nevhodné se k tomuto vyjadřovat,“ odmítla komentář Jandová.

Architektura přišla o skvělého odborníka

Kolegové Jana Bočana prožívají nepopsatelný smutek. „Znali jsme se z dob studií, byl to velký pohodář, nikdy nezkazil žádnou legraci a rád se napil dobrého vína. S jeho smrtí ztrácí architektura významného odborníka,“ řekl Bočanův spolužák Petr Krejčí (72).

Bočan absolvoval Fakultu architektury ČVUT, kde nakonec působil jako univerzitní profesor. Pracoval v projektovém ateliéru Konstruktiva, později v ateliéru Beta PÚ VHMP, vedeném Janem Šrámkem. Společně s architekty Zdeňkem Rothbauerem, Oldřichem Novotným, Zbyňkem Hřivnáčem a dalšími tam vytvořili produktivní tým.

Úspěchy v architektonických soutěžích umožnily ateliéru kontakty se zahraničím a otevřely cestu k prestižním zakázkám, jako byla například novostavba československého velvyslanectví v Londýně, československé velvyslanectví v Brazílii či pražský hotel InterContinental. „Ve své tvorbě kladl velký důraz na využitelnost prostoru a estetiku,“ dodal Krejčí.

V roce 1990 se Bočan vrátil jako vedoucí ateliéru na ČVUT. Od roku 1999 tam působil jako vedoucí ústavu navrhování. V roce 2005 byl jmenován profesorem. Poté, co vyprojektoval zastupitelský úřad ČR v Tbilisi v roce 2005, byl jmenován čestným profesorem tamní univerzity. Spolupracoval s univerzitami ve Francii, Německu, USA či Kolumbii. V roce 2009 mu Obec architektů udělila Grand Prix architektů za celoživotní dílo.

Fotogalerie
5 fotografií