Proč se Jožo Ráž (56) skoro s nikým nemá rád a proč už nepije lahev whisky denně?

Osm let jste nevydali s Elánem žádné album, proč jste tak dlouho čekali?
„To nahrávání trvalo několik let – mezitím jsme už dvě alba hodili do koše, protože se nám nezdála. Teď ale máme nahrané vynikající album, já vím, že je stoprocentní, a jsem z toho blažený…A co na to řekne kritika a veřejnost, to mě nezajímá.“

Jako byste s kritikou dopředu počítal.
„Rozhodně se na to kritici strašně těší. Čekají na to kdy konečně uděláme něco špatné a budou nás moct roztrhat. Protože slovenská hudební branže nemá Elán a mě ráda.“

Vy se také nemáte s leckým rád. Leccos se říkalo o antipatii mezi vámi a Darou Rolins…
„Dara Rolins? Znám. Nesnáším.“

A s kým tedy máte dobrý vztah?
„S Mekkym Žbirkou, Peťou Nagyem a to je asi tak všechno.“

Vraťme se k albu, bude se jmenovat Andělská daň, jak jste léta slibovali. Kdy z něj uslyšíme písničky v Česku?
„Vychází v září a hned vyjíždíme na československé turné. Budeme ho prodávat jen tam, až pak půjde do obchodů.“

Děláte si zálusk na slovenského Slavíka?
„Upřímně řečeno, mě nikdy Slavík nezajímal. Vím, že jsme několik let po sobě byli druzí a teď zase budeme první!“

Když vám ta alba tak dlouho trvají, tohle bude poslední?
„Každé, které děláme, je poslední, ale skončit se ještě nechystáme.“

Fotogalerie

2 fotografie

Lucie Bílá a Jožo Ráž

Autor: Blesk – Jiří Černohorský

Před turné jste odpočíval. Kde jste byl na dovolené?
„Byl jsem s rodinou na tajném místě u moře, pil jsem červené víno, kouřil cigarety a měl svatý pokoj. To je pro mne nejvíc, co chci.“

Dobrodružství vás už neláká? Ještě před dvěma lety jste sjížděl Dunajec…
„Já jsem za svůj život už zažil tolik dobrodružství, že to stačilo. Jak jsem řekl – chci mít svatý pokoj – abych nikoho nepotkal, aby mě nikdo neotravoval, abych nikoho nepoznal, měl dobré víno, cigáro, to je všechno…“

Před osudnou nehodou, kterou jste zázrakem přežil, jste měl pověst bouřliváka. Jak jste vlastně žil?
(smích) „Normálně – z bezvědomí do bezvědomí… Fakt, ta dobrodružství stačila, teď jsem rád, že žiju.“

Zase tak pasivní nejste. Prý tvrdě pracujete na tom, abyste zhubl.
„Chci být ve formě. Ještě deset kilo musí jít dolů, což je hrozné. Přibral jsem po té nehodě. Bylo mi pětačtyřicet, měl jsem šestasedmdesát kilo, a když jsem se po nehodě probral z kómatu, měl jsem o dvacet kilo víc. Od té doby to neumím srazit na původní váhu. Musel jsem omezit hlavně alkohol, což je dost mrzuté, a hodně cvičím…“

Kolik kilo jste od jara shodil?
„Ze sto dvou jsem se dostal na devadesát tři, ale během dovolené jsem zase dvě kila přibral. Musím se dostat na osmdesát šest, to je moje optimální váha. Dokud ji nebudu mít, nepiju, nežeru a cvičím.“

Takže teď je s vámi nuda?
„Tak to zas úplně ne. Jen piju tak čtvrtinu z toho, co bych chtěl pít. Byl jsem zvyklý vytáhnout lahev whisky denně, dneska si dám jen dva tři panáky.“

Nehoda změnila vaši vizáž nejen pokud jde o kilogramy, také tvář máte jinou. Jak jste si na ni tehdy zvykal?
„Mohl bych se i plastikou dát do pořádku, ale kašlu na to. Chlap nemusí být hezký, ale silný. A to já jsem.“

Často říkáte, že nic nechcete, jen svatý pokoj, ale snad je něco, co byste ještě chtěl…
„Já se chci stát svatým… Už se nechci podruhé narodit, chci splynout s Pánem Bohem. To je můj cíl.“

Jak toho chcete dosáhnout?
„Medituji a hlavně, žiju spravedlivě. Proto žádná dobrodružství. Chyby, které jsem udělal, se už nedají odčinit, ale teď žádné nedělám.“

Taky rád opakujete, jak nerozumíte dnešní době. Ale na druhé straně by vás mělo těšit, že lidé stále rozumějí vašim písničkám.
„Umělec nemá mít ambice oslovovat lidi. Musí tvořit, dostat ze sebe, co cítí. A to, jestli tomu někdo rozumí nebo to někdo chce, to už je jeho problém. Já jsem dělal všechno pro to, abych ten svět polepšil podle svých kritérií, ale víc nemůžu dělat. Doufám, modlím se, abychom nebyli mimo, ale realita vypadá tak, že jsme mimo. Podle mě se řítíme do pekla, a když se vážně nic nestane, tak to skončí katastrofou. Jediné, v co můžeme doufat, že děti, které se teď rodí, změní tento svět, protože my ho už nedokážeme změnit. Lidi žerou hamburgery, pijou kokakolu…“

Jednu načatou lahev koly máte na stole…
„No právě.“

JOŽO RÁŽ A ELÁN

Středoškolští studenti dali dohromady skupinu Elán 17, v níž tehdy nechyběla později slavná jména – Vašo Patejdl, Jožo Ráž nebo Jan Baláž. V dubnu 1970 poprvé společně vystoupili na školní akademii. Neslavnější texty jim napsal Boris Filan. Po deseti letech získali první stříbrnou Bratislavskou lyru za skladbu Kaskadér. Od té doby získávali jednu cenu za druhou a mezi jejich nejslavnější hity patří například skladby Nejsme zlí, Ty jsi voda, čo ma drží nad vodou, Kočka, Nevěra, Sestřička z Kramárov.