Bude to 12. dubna přesně rok, co Jaroslava Neckářová zkolabovala a musela okamžitě podstoupit operaci srdeční chlopně. Navíc má za sebou i několik by-passů a operaci cév v levé noze. „Prožívám daleko krušnější chvíle, než když jsem byl po mrtvici. Já dostal šanci na sobě pracovat. Nemluvil jsem třeba a vidíte, mluvím. Manželka tu šanci už nedostala,“ říkal zkroušeně zpěvák.

Zdraví vrátit nikdo nedokáže

Potíže s ledvinami měla Neckářova manželka už od narození, po voperování umělé chlopně ale jedna ledvina přestala fungovat úplně. „Jarčin život je závislý na dialýzách. Nejhorší na tom je, že člověk chce pomoct, pomáhá, ale zdraví vrátit nedokáže,“ konstatuje Neckář, který se ženou dojíždí do IKEM v sanitce. „Ráno v šest odjedeme a v poledne se vracíme. Někdy vezmu auto a manželku tam odvezu sám, sanitka se mi zdá ale lepší. Jarka po operaci cévy v noze velmi špatně chodí,“ vysvětluje zpěvák.

Snaží se pomáhat, co to jde

V IKEM ji má na starosti nejlepší český kardiolog profesor Pirk. „Jemu vděčím za všechno. Je to velká kapacita a žena se má u něho jako v bavlnce,“ přiznává Neckář, kterému s manželkou vydatně pomáhá syn Václav ml. „Vašík je moc hodnej. Je štěstí, že bydlí u nás. Stará se o myčku, pračku, smejčí. Jinak bych to všechno musel dělat já,“ svěřuje se Neckář. Jeho žena prý ale nechce být nečinná. I když ji to zmáhá, snaží se vařit a dělat drobné domácí práce. „Je moc statečná,“ říká také Neckář. Zpěvák přiznává, že je nešťastný, ale má dvě útěchy, za které je životu vděčný. Je to jeho profese, kterou může lidem rozdávat radost. A potom vlastní koně Lewina. „Kůň umí dát člověku sílu a zpívání vás dokáže zase zbavit alespoň na chvilku starostí.“