Nemohl se hýbat, nemohl mluvit. Díky silné vůli dnes zpívá a má i čtyři koncerty týdně! Nemoc přemohl, teď mu ale hrozí jiné problémy: soudní tahanice!
Když před sedmi lety Václava Neckáře postihl záchvat mrtvice, jeho stav byl vážný a někteří v jeho okolí se báli nejhoršího. Z nejhoršího se dostal, ale nemoc nezůstala bez následků. I dnes zpěvák tvrdí, že je jeho mysl stále někde jako bílý papír.
Zvládne 20 písniček
Nepamatuje si lidové písničky, zapomněl cizí jazyky, z nichž například německy mluvil perfektně. Dřív zpíval anglicky i rusky. Učit se je znovu? Na to není čas. „ Jsem rád, že můžu koncertovat. Že mě logopedka naučila mluvit. Půl roku jsem nebyl schopen dát dohromady celou větu. Pletly se mi rody, zaměňoval jsem samohlásky a-o-e. Pomohli mi i kamarádi, když jsme celé prázdniny v roce 2003 denně zkoušeli a já si opakovat texty. Zvládnu teď zazpívat dvacet písniček, ale další už jsou zatím nad moje síly,“ svěřuje se.
I přesto je Václav Neckář hodně pracovně vytížený a týdně zvládá odzpívat až čtyři koncerty. Stěžuje si jen na zimu v hotelových pokojích a na občasnou bolest v zádech. Jakmile je ale na jevišti, zapomíná na všechny handicapy a tu a tam předvede i nějakou pohybovou kreaci z těch, které ho kdysi proslavily. A málokdo by si dnes dokázal představit, že byl z Václava málem operní zpěvák.
Začínal v opeře
Když mu bylo deset, vystoupil poprvé se čtyřletým bráškou Janem veřejně. Jan hrál na tahací knoflíkovou harmoničku a Vašek zpíval. Pak ho jednou na chodbách místního divadla zaslechl dirigent Viktor Málek a hned ho vyzkoušel v árii z Othella pro Desdemonu. Zpíval pak i v dětském sboru a myslel si, že bude operním zpěvákem. Kariéra ale skončila s mutováním. V Tosce měl ještě árii pasáčka, což většinou zpívají mezzosoprány. Šlo mu to výborně, ale pak mu začal přeskakovat hlas a s áriemi byl konec.
Přeučil se na populární hudbu a v polovině 60. let už měl za sebou první hity, jako byla Lékořice, a hrál v divadle Rokoko.
Pro Oscara bez Neckáře
V roce 1966 si na talentovaného herce a zpěváka vzpomněla manželka produkčního filmu Ostře sledované vlaky. Lékořice ji tak chytla, že manžela přemluvila, aby vyzval Václava do konkurzu na hlavní roli Miloše Hrmy v pozdějším oscarovém filmu. Padl do oka i režisérovi Menzlovi. „ Po kamerových zkouškách jsme zašli s panem režisérem do Libně za Bohumilem Hrabalem, kde mě Menzel spisovateli představil. Snad aby měl jistotu, že i jemu se líbím...“ Ostře sledované vlaky se staly legendou a slavily úspěch i v Americe.
Když ale film dostal Oscara, jel pro něj do Los Angeles Menzel jen s herečkou Jitkou Bendovou, představitelkou Máši. Václava, který hrál hlavní roli, však zájem vzít s sebou neměl. „Ona uměla perfektně anglicky, ale proč by si taky pan režisér bral sebou do Hollywoodu ošklivýho kluka, když si mohl vzít krásnou herečku?“ nemá mu to za zlé Václav Neckář, který se do Mekky filmu dostal až o třicet let později, když tu s bratrem zpívali krajanům.
Jediný kamarád Kubišové
Václav měl vždycky pocit, že se musí ujmout těch slabších. Proto dnes navštěvuje v nemocnici kamaráda textaře a skladatele Zdeňka Rytíře a raduje se, že po dlouhé době už může mluvit, stará se i o svou manželku, která letos na jaře podstoupila dvě operace srdce a teď se musí šetřit doma. Jeho dlouholetá kolegyně Marta Kubišová několikrát v rozhovorech pro média prohlásila, že během svého života pod tlakem minulého režimu jí byl z kamarádů nejvěrnější právě Václav Neckář. On to ovšem dnes nevidí jako žádné hrdinství.
„Svědčil jsem pro Martu proti tehdejšímu řediteli Pragokoncertu. Osočil ji z jakéhosi pózování pro pornofotografie, což nebyla pravda, ale záminka, aby ji mohli vyšachovat. Bylo přece normální říct, že to není pravda,“ tvrdí skromně, ačkoliv si tím mohl zničit kariéru.
Navštěvoval ji v Praze v kanceláři, kde pracovala jako sekretářka a také na Vysočině. Nepodporoval ji finančně, ale prostě byl s ní.
Půjde k soudu?
„Když se Martě narodila dcera Káťa, odstěhovala se na chalupu na Vysočinu a žila tam jako zapadlá vlastenka. Doslova jako vyhnanec. My jsme s kapelou kolem jezdili na koncerty a jak to šlo, zastavil jsem se za ní. Kolikrát jsem se tam ani nedostal, když bylo hodně sněhu...“ vypráví zpěvák a lituje, že právě Káťa letos dostane k svátku 25. listopadu další kolo maminčina soudu.
Soudní spor, to je momentálně jedna z věcí, která může znepříjemnit život i Václavu Neckářovi. Co je důvodem? Problém nastal ve chvíli, když stejně jako Marta Kubišová nepodepsal smlouvu s agenturou MM o koncertním turné Golden Kids, protože se mu prý nelíbila jeho příprava, respektive jeho nepřipravenost. Na otázku, zda nebude taky žalován, odpovídá lakonicky: „Ty problémy možná ještě přijdou!“
Václav Neckář (66) – jeden z nejpopulárnějších zpěváků 60.- 80. let minulého století. Byl členem populárního tria Golden Kids, později vystupoval a dodnes vystupuje s kapelou Bacily, v níž hraje i jeho bratr Jan. Jeho největšími hity byly Stín Katedrál, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě nebo balady Suzanne a Nautilus. Byl také výborným hercem. Hrál nejen v Ostře sledovaných vlacích, ale i v Skřiváncích na niti nebo v pohádce Šíleně smutná princezna. 27. listopadu ČT1 odvysílá jeho narozeninový koncert, který Neckář věnoval svým kamarádům, kteří mají letos kulaté jubileum – J. Schneiderovi, Z. Rytířovi, J. Neckářovi a O. Petřinovi.
