Zaskočená zpěvačka, která se před pěti lety probojovala do finále SuperStar, se nezmohla na jediné kloudné slovo. Druhý den se však už probudila po jeho boku, na Silvestra odjeli na jachtu do Chorvatska a dokonce mluví o miminku!

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale vy už jste zase rovnou uprostřed proudu…
„Neplánovala jsem to, ale ano, lítám v tom! Jsem zamilovaná a šťastná. Rozhodně jsem už nedoufala, že se k sobě s Danem ještě někdy vrátíme.“

Nicméně jste byli od sebe už téměř dva měsíce a vy jste pořád bydlela v jeho bytě. To spíše vypadá, že jste na jeho návrat čekala. Nebo ne?
„Není jednoduché se ze dne na den sbalit a vystěhovat se a Dan mě nikdy nevyhazoval. Navíc už jsem měla vyhlídnutý byt a chystala jsem se odejít do svého. Jenže osud to zařídil jinak.

Teď už řeknete, proč jste se před časem rozešli?
„Jednou z příčin bylo i to, že nás lidé proti sobě poštvali. Pomlouvali nás jednoho před druhým, postupně jsme si přestali věřit.“

To vás tak pomlouvali kolegové z divadla?
„Ti ne, ale znáte to: Někdo někde něco řekl, něco se napsalo, jedna paní povídala…takhle to vzniká. A bohužel to zafungovalo a povedlo se rozeštvat nás.“

Video

Video se připravuje ...

Šárka Vaňková David Malík

Jaký byl vlastně ten náhlý a těžko uvěřitelný návrat?
„Zavolala jsem Danovi, že ho chci vidět. Potřebovala jsem si s ním promluvit a vše si vyříkat. Jak to bude se zkouškami na Barona Prášila a tak. O návratu jsem ale rozhodně neuvažovala. S návrhem, abychom se k sobě vrátili, přišel Dan. Prostě zazvonil, já ho pozvala dále a chtěla mu říct, že mám nový byt a jak se budu stěhovat… Jenže než jsem vůbec začala mluvit, on řekl něco docela jiného.

Co?
„Že mě má stále rád a chce se mnou být. Byla jsem z toho doslova v šoku. Možná Dan čekal, že mu padnu kolem krku, ale opravdu jsem byla natolik překvapená, že jsem se nezmohla na nic. A pak už to bylo jako ve filmu… Druhý den jsme se probudili vedle sebe a je to jako dřív, možná ještě lepší.“

Myslíte, že vám to tentokrát vydrží?
„Moc bych si to přála. Jsem šťastná, že to takhle dopadlo. Náš vztah má úplně jiný rozměr. Asi jsme potřebovali být na chvilku od sebe.“

Silvestr jste strávili na jachtě v Chorvatsku. Pozval vás Dan, nebo jste se tak trochu vetřela?
„Nevtírám se tam, kde nejsem zvaná! Dan se mě zeptal, jestli nechci jet s ním a já s odpovědí neváhala ani chvilku! Jachtu mám ráda a s Danem mi nevadila zima, vítr, prostě nic...“

Nosil vám Dan snídani do postele?
„Nenosil, my nesnídáme (směje se). A navíc, tam jsme vstávali až kolem jedenácté. Ale romantika to byla velká. Na Silvestra bylo modré nebe, celou dobu jsme jeli na plachty. Naprosto snový den.“

Dan teď říká, že by klidně chtěl i miminko, prý už má na to věk. Nezaskočilo vás to?
„Ne, vždyť je to hezký! Je pravda, že Dan by už na dítě měl čas. A já? Zatím nic neplánujeme. Kdyby se to stalo, nikdy bych nešla na potrat. Uvidíme, co přinese čas, necháváme to plynout. Nechci na nic tlačit.“

Zkoušky na Barona Prášila tedy budou rozhodně příjemnější. Bála jste se společného zkoušení, když jste byli od sebe?
„Když jsem se rozešli, tak ano, časem se to ale odbouralo. Je pravda, že když jsme spolu ze začátku hráli Drákulu a Dan zazpíval árii Adriano, kde jí vyznává lásku, tak jsem měla co dělat. Nebylo to pro mě jednoduché. Myslím, že teď půjdou zkoušky mnohem líp.“ (směje se)

Před oltář prý Dana žádná nedostane a přitom svatba je váš sen. Přemluvíte ho?
„Nebudu ho přemlouvat. Když jsme spolu šťastní, není potřeba nic měnit a když to takhle bude fungovat, budu ráda. Je ale pravda, že bych se vdát chtěla. Mít hezkou spořádanou rodinu, svého muže milovat a být s ním až do konce života. Možná to zní jako fráze, ale já to tak prostě mám. A z dětí jsem úplně na měkko, jakmile nějaké vidím, hned bych si ho vzala. Mojí tetě se před vánocemi narodil chlapeček a já se nemůžu dočkat, až si ho pochovám.“

Co říkala na vaše usmíření maminka?
„Je strašně ráda, protože si Dana oblíbila. A nikdy mi nevyčetla, že je starší, nebo že to nemá smysl. Navíc ve vztazích si moc radit nenechám, rozhoduju se vždy sama.“

Od rodičů jste odešla hodně brzy, to vám taky nevyčítali?
„Tenkrát mi bylo šestnáct, po SuperStar jsem se odstěhovala do Prahy. Řešila jsem jiné věci, než normálně trápí puberťačky, musela jsem se o sebe postarat sama. Sice jsem vydělávala peníze, ale vždy to bylo něco za něco.“

Skončila jste jako muzikálová zpěvačka. Nemířila jste výš?
„Mám i jinou práci, ne pouze muzikály, za které se ale nestydím. Jsem spokojená a podle mě není muzikál žádná lehká disciplína. Musíte nejen zpívat, ale i hrát, umět reagovat na kolegy.“

Je pravda, že muzikály jsou zlatý důl, kde se vydělávají slušné peníze?
„Pokud bych hrála jen v jednom, tak si na život nevydělám. Všichni platíme hypotéky, máme svůj standard a jedno představení mi k tomu nestačí. Musí se dělat i jiná práce okolo, podnikové či soukromé večírky, koncerty, akce…“

Nemáte pocit, že jste se kvůli zpívání o něco ochudila?
„O první naivní lásky, o držení se potají za ruku v kině, o maturitní ples, na který se těší asi všechny holky i jejich mámy. Mrzí mě, že jsem nezažila čtyři roky na střední se svojí třídou, tajně se na plese neopila... Vklouzla jsem hned do toho dospělého světa. Všechno má svou daň a já ji zaplatila tím, že střední pedagogickou školu studuju doteď. Rodiče chtěli, abych za každou cenu školu dodělala. Slibovala jsem, že zvládnu oboje. Nezvládla jsem, a teď vím, jak je to těžké dohánět. Studuju dálkově a mám před sebou ještě dva roky.“

Jak vás berou profesoři?
„Nikdo mi nic nedá zadarmo, protože jsem nějaká Vaňková. Neumíš, za pět! Bez debat.“

Za kým chodíte pro rady, když je vám ouvej?
„Je spousta věcí, ve kterých si nenechám radit a taky na to pěkně dojedu. Takže pak volám mamce.“

Kvůli čemu jste jí naposledy volala?
„Potřebovala jsem radu, protože se mi nepodařily sádlové kuličky. (směje se) Volám vždy, když už mi teče do bot. Jsem dost tvrdohlavá, hlavně ve vztazích. Maminka mi vždy řekne svůj názor, ale nikdy mi nic nevyčítala. I když mi radila dobře, vždy si to musím vyzkoušet sama a pak za ní přijdu a řeknu, že měla pravdu.“