Lidi ji buď upřímně milují, nebo stejně silně nesnáší.

Na velkolepé show Královny popu na Karlštejně vás představili jako královnu muzikálů. Co tomu říkáte?
„Já bych se tak netitulovala...“

Co ta skromnost?
„Lidi mi to nevěří, ale já jsem ve své podstatě velmi skromný člověk. Na to, jak se dnes všude projevuje loktařství a prosazování sebe sama za každých okolností, hraji v tomhle smyslu rozhodně druhé housle. Na druhou stranu vím, co umím a kdo jsem.“

To je dejme tomu profesní skromnost. Ale co v soukromém životě?
„Žiju tak, jak si mohu dovolit, jak si na to vydělám. Jistě že nepočítám každou korunu od výplaty k výplatě, jako hodně lidí, ale počítat a tvrdě pracovat musím taky. Spolupracuji s několika divadly v činohře i muzikálu, ukončila jsem šestileté natáčení seriálu Pojišťovna štěstí, kde jsem hrála jednu z hlavních rolí, čekají mě koncerty a také společenská angažovanost, říkejte si tomu třeba politika.“

Teď jste si sama řekla o další otázku – co ten váš úlet s kandidaturou do poslanecké sněmovny? To jste se chtěla zviditelnit?
„Nějaké další zviditelňování už nemám zapotřebí. Nicméně jsem to opravdu myslela vážně.“

Tak proč jste kandidaturu stáhla?
„Po třech měsících angažovanosti jsem zjistila, že bych se musela politice opravdu věnovat na plný úvazek, což by znamenalo vzdát se své profese. Přemýšlela jsem o tom, zvažovala pro a proti. Došla jsem k názoru, že bych musela úplně změnit svůj život a bez divadla si ho prostě nedovedu představit.“

Na to jste přišla až po těch třech měsících?
„Opravdu jsem si myslela, že to skloubit půjde. Praxe ale ukázala opak. Nicméně netajím se sympatiemi k levici a její podporu budu i nadále veřejně propagovat.“

Vy a levice? Nezní to s tím vaším mercedesem a vilou poněkud podivně?
„Přesně takhle mě napadali, když jsem kandidovala za ČSSD. Prý jsem levicová jen řečmi a žiji pravicově. Co je to za nesmysl? Každý žije podle svých možností a když si poctivě vydělám peníze, pak je docela moje věc, za co je utratím. Ale jsem například bytostně přesvědčena o tom, že třeba kvalitní vzdělání má být přístupné pro všechny děti zdarma a takové poplatky ve zdravotnictví považuji za naprosto nemravné! Lidé by měli být oceňováni podle toho, co umějí a ne podle toho, kdo má větší moc, styky a peníze.“

To jsou sice krásné řeči, ale sama jste se nechala slyšet, že byste nechodila s chudým mužem...
„Jéžiši! I vy? To se už omílá takovou dobu! Přitom je tahle věta naprosto vytržená z kontextu a všechno to bylo úplně jinak. Já nejsem žádná zlatokopka, žádná „nadsamice“ (směje se). Jsem prostě normální žena, která pracuje, vychovává dítě a občas se potřebuje taky schoulit v mužské náruči, přitulit se, postěžovat si.“

A co sex?
Jako že s někým strávím úžasné postelové dobrodružství? To je sice fajn a důležité, co si budeme povídat (směje se), ale pro životní partnerství je to málo. Těch hodnot já potřebuji daleko víc. Je možné, že budu mít hodně kamarádů, ale životního partnera třeba už nikdy nepotkám.“

Říkáte kamarádů... Vy věříte na kamarádství mezi mužem a ženou?
„Je to velmi výjimečné, a neříkám, že tam nemusí být nějaké skryté podtexty, ale věřím.“

A ty skryté podtexty se většinou vaši kamarádi snaží přetavit v něco jiného. Nemám pravdu?
„Stoprocentně. Ale jsou ženy, které berou život opačně, jsou to spíš lovkyně, které naopak chtějí dostat mužského. Tak to je obráceně a musí brzdit muž. Ale to není můj případ, nejsem lovkyně mužů!“

Nebojí se vás muži?
„Stalo se mi mockrát, že se nějaký muž bál mě oslovit. Nebojí se ale jen mě, ten jejich strach se leckdy odvíjí od toho, že mám pořád za zády fotografy a nechtějí se stát jejich sousty.“

Na fotografy bych to nesváděl. Myslím si, že to s vámi muži určitě nemají jednoduché!
„To máte pravdu, jsem náročný člověk, protože jsem náročná i vůči sobě. Pro mě je nejdůležitějším kritériem osobnost a inteligence potencionálního partnera.“

Věříte na chemii lásky?
„Samozřejmě! To je úplný základ pro to, abyste mohl s někým žít. Bez fungující chemie se s nikým ani nepolíbím, natož něco víc! Takže chemie je na prvním místě a ty všechny ostatní věci jsou až po ní.“

Fungovala ta chemie s vaším bývalým manželem Zdeňkem Tomanem?
„Byl to velmi silný vztah. Různorodost našich povah, povolání, výchovy a způsobu života na sebe ale nakonec narazily.“

Různorodé povahy ale nemusí být na závadu, někdy se dokonce i vhodně doplňují.
„To je pravda, ale těch okolností bylo víc A jedna byla zcela zásadní, týkala se ex manžela a jeho rodiny, ale víc vám neřeknu, nezlobte se.“

Byla jste viníkem rozpadu manželství vy?
„Myslím, že ne. Jen jsem iniciovala rozvod. A manželství se nedalo zachránit.“

Už jste se s rozvodem vyrovnala?
„Zásadní věci už přebolely, ale jistě chápete, že je to pro mě pořád hodně citlivá otázka. Rozvod považuji za svou největší životní prohru. Byla to velmi bolestná věc a jen tak jsem se s tím ještě vnitřně nevyrovnala. Nevdávala jsem se proto, abych se rozvedla.“

Zahojil čas všechny neshody? Bavíte se s ex manželem?
„Bohužel ne. Já bych moc chtěla, aby mezi náma byla normální komunikace, ale bohužel to pořád nefunguje. V podstatě spolu mluvíme jen tehdy, když si chce k sobě vzít Kačenku, jinak ne.“

Kdo je teď vaším favoritem? Petr Kovarčík?
„To jsem čekala, že s ním na mě vyrukujete! (směje se) Jsme přátelé, velmi blízcí přátelé.“

Ale ještě před nedávnem jste se rozešli ve zlém!
„Je pravda, že náš vztah byl velmi bouřlivý, vedli jsme spolu i jakousi malou válku, zazněla silná slova přes média, což si myslím byla velká chyba.“

Máte na mysli Kovarčíkovo vyjádření, že jste byla nejdražším escortem jeho života?
„Třeba...“

Teď se nechal otevřeně slyšet, že se choval jako naprostý blbec a že strašně lituje svých slov. Prý se vám za to tisíckrát omluvil. Je to pravda?
„Nevím jestli tisíckrát, ale ano.“

Odpustila jste mu?
„To bychom asi nebyli dnes tak blízcí přátelé, ne?“

Vyznáte se po těch všech zkušenostech v mužích?
„Vůbec! Muži jsou úplně jiný živočišný druh! Všechno mezi mužem a ženou je především o toleranci a snaze spolu žít a shodnout se na nějakých tématech. Soužití možné je, ale musí oba chtít!“