O tom, že se soudcem nemusí být zákonitě jen nuda, i o tom, jaké vnitřní boje musela kvůli svému rozhodnutí rozvést se vyřešit, se Michaela svěřila Blesku.

Na konci dubna jste se poměrně rychle a nečekaně vdala za Jana Sváčka. Bylo to opravdu tak spontánní, nebo jste to plánovali?

„Brali jsme se tři týdny poté, co jsme se rozhodli nechat se oddat. Já se chtěla vdávat v květnu, jenže to skoro nikde neoddávají. Je taková pověra, že květnová manželství nejsou šťastná. Jediný volný termín byl na posledního dubna, pak až červen. Tak jsme se vzali ještě v tom dubnu.“

Zleva: Terezka, Michaela, Julinka a jejich kamarádka Natálka. Rodina Míši Dolinové v létě relaxuje na chalupě.

Co na to řekly vaše dcery, že mají doma tak najednou dalšího člena rodiny?

„Bylo to asi rychlé, ale nevím, jak tyhle věci udělat, aby byly ideální. Spolehla jsem se na to, že máme s holkama hezký vztah plný důvěry. A že vědí, že i nadále mohou být kdykoliv u svého táty. Naštěstí všechno proběhlo v klidu, přirozeně. Nebyla tam žádná křeč ani násilí, den po dni se to soužití nenápadně budovalo. Bála jsem se, aby nežárlily, ale teď je to tak, že holky přijdou domů a neshání se po mně, ale po Honzovi. Ten, kdo by mohl žárlit, jsem teď já!“

V představení Dostanu tě na jahody hrajete exmanželku záletného dirigenta. V reálném životě jste se vdávala půl roku po rozvodu, takže to může vypadat, že ten, kdo měl paralelní vztah, jste byla vy. Je to tak?

„Rozvedla jsem se proto, že jsem nechtěla nikomu lhát a vést dva paralelní životy, jako to spousta lidí dělá. A že byla svatba rychlá? Není mi už 20 a na čekání, kdy už spolu budeme dost dlouho, nemáme čas.“

A jak jste se jako křesťanka mohla rozvést?

„Jsem evangelička a máte pravdu, že jsem to ve svém svědomí kvůli víře hodně řešila. Ale rozhodla jsem se tak, jak jsem rozhodla. A bylo to správné rozhodnutí. Jsem teď opravdu šťastná. Když je člověk za milovaný, tak je všechno najednou takové jednodušší a hezčí.“

Máte za sebou patnáctileté manželství a z toho jste si určitě odnesla určité návyky. Váš muž je na tom podobně.

„Když si někoho berete, tak je to člověk, který žije podobně a vyznává podobné hodnoty jako vy. Pro fungování rodiny je Honza mnohem talentovanější než já. Já se teď třeba učím žít podle nějakého řádu. Všechno jsem vždycky odkládala na další den a zákonitě pak spoustu věcí i neplnila, jak jsem slíbila. Honza co řekne, to hned udělá. A já najednou zjišťuju, jak je to praktičtější a pohodlnější.“

V čem to spočívá?

„No... My si vždycky uděláme program na týden dopředu, protože já to mám každý den jinak. A normálně si do políček vpisujeme, co děti, co já, kam jdu, kam jde on, kdy se sejdeme, tady máme dvě hodiny pro sebe... To je rozpracovaný od pondělí do neděle. Zní to asi dost zvláštně, ale při mém povolání se nám to zatím skvěle osvědčuje. On je hrozně analytický člověk a ještě k tomu šéf, prostě potřebuje mít ve všem pořádek. Je přesně jako moje maminka, taky celý život šéfovala a je puntičkářka. A mě to baví. Učím se žít systematicky.“

Je něco, v čem jste museli udělat opravdu zásadní kompromis?

„Myslím, že to bylo hlavně v otázce trávení volného času. Jako herečka mám volný víkend jednou v měsíci, a vzhledem k tomu, že se věnuji i dětskému publiku, nemám klasické divadelní prázdniny. Honza se svou partnerkou rád tráví hodně času. To se ukázalo jako asi největší problém. Víc teď zvažuju, zda je ten pracovní víkend nezbytný.“

Jak se vlastně seznámí herečka se soudcem?

„Úplně jednoduše, dělám tvář projektu babyboxů, s jejich 'duchovním otcem' Ludvíkem Hessem spolupracuji dodneška. A tam jsem potkala i Honzu. Znali jsme se dlouho předtím, než mezi námi něco vzplanulo.“

Když se řekne soudce, tak si většina lidí představí nudnou postavu v taláru. Jací jsou tedy soudci v soukromí?

„Tak nuda to rozhodně není, mně přijde hrozně zábavný. Hodně si povídáme, neustále potkávám nové lidi a baví mě o tom mluvit. Teď v létě si večer, když už holky leží, sedneme na balkon, otevřeme si lahvinku vína, díváme se do té spousty kytiček, které tam máme. Tohle jsem vždycky chtěla a teď se mi to splnilo. Navíc – začíná být vtipnější než já a jsem za to vděčná.“