Waldemare, poletí s vámi tátova stříbrná medaile na Floridu?
Určitě, ale musím vymyslet, kam ji dám.
Táta doma neměl nějakou tu 'síň slávy'?
Nikdy. Nějaké to ocenění nám ukázal, to ano. Potom ho ale vždycky zase rychle schoval. Musím s tím teď něco udělat.
To znamená?
Pořídím tátovi na ty ceny nějakou vitrínu. Máma bude určitě moc ráda. A vyrobím ji vlastnoručně.
Táta se nikdy moc nechlubil, že ano?
Nechlubil se vůbec. Neměl to rád. Já se teď ale za něj budu chlubit velmi rád.
Součástí medaile, kterou jste převzal od primátora, je i sto tisíc korun. Máte plán, jak s nimi naložíte?
Určitě se stanou součástí dědictví.
Waldo, vy jste si vzal na tu slávu tátovu košili...
Ano, byla jedna z jeho nejoblíbenějších. Mám ji moc rád. Je mi sice trošku větší, ale třeba dorostu...
Převzal jste tátův šatník?
Ano. My jsme si věci ale vždycky půjčovali. Rád jsem nosil tátovy věci a on moje. Teď mě ty jeho věci ještě ale nějak víc hřejí. Třeba na pohřbu jsem měl tátovo vůbec nejoblíbenější sako.
Jste si s otcem velmi podobní. Máte i jeho hlasovou průpravu?
Párkrát jsem s mámou a tátou na koncertech zpíval. Především jako malý kluk. Taky zpívám na některých jejich deskách. Nechci to ale dělat, tátovy kvality jsou nedostižné. On byl dobrý ve zpěvu a já se snad vyznám dobře v jiném oboru. A táta to respektoval. I když, několikrát mi řekl: Vždyť, ty můj kluku, zpívat umíš! Asi mně chtěl ale jenom udělat radost.
V čem vy jste přeborník?
Jsem spíš na tu technickou stránku. Táta měl darem od Boha hlas, já mám zase sklony kombinační. Rád bych třeba tátův duch promítnul do věcí, které zase znám já. Táta mě toho naučil hodně. Jak o muzice, tak hlavně o životním stylu a o filozofii. My jsme vlastně pořád o něčem popívali. Hodně také o náboženství.
Takže natočíte o tátovi film?
Nechte se překvapit.
Jakého jste byli s tátou vyznání?
Římskokatolického. Spíš nás ale zajímalo osobní nebe a země. Rádi jsme porovnávali různé systémy víry. Pamatuju si, že už v pěti letech jsem věděl, co je buddhismus, a prstem jsem si jezdil po mapě Indie.
Co jste teď dělal celé ty dny v Praze?
Dopoledne běhal po úřadech, a protože v Praze mám i pár dobrých kamarádů z dětství, tak jsem se chtěl se všemi vidět. Teď už je ale čas, abych odletěl domů za mámou.
A kdy se zase v Čechách objevíte?
To si netroufám odhadnout. Určitě ale nepřiletíme s mámou spolu. To bylo teď výjimečné. Někdo musí hlídat babičku.
Waldemare, jste Američan, nebo Čech?
Ani jedno. Já jsem Waldemar Matuška.
