Rakev s Matuškovými ostatky byla po poledni uložena na hřbitově na pražském Vyšehradě tak, jak si sám Waldemar před svou smrtí přál.
Již dvě hodiny před začátkem obřadu se k Matuškovu hrobu začali trousit první návštěvníci a nenechali se odradit ani déštěm, který vyšehradský hřbitov vytrvale zaléval. Na skromném a nenápadném hrobě byla připravena veliká kytice žlutých růží, připomínající Matuškovu slavnou píseň Růže z Texasu.
Před dvanáctou hodinou začali zaměstnanci pohřební služby nosit smuteční věnce a květiny od rodiny i přátel. Květinových darů neustále přibývalo a nakonec jimi byl zcela pokryt nejen Matuškův hrob, ale z části i náhrobní kameny sousedních hrobů.
Přesně v poledne se rozezněly zvony na Vyšehradském kostele a pohřební zřízenec v bílých rukavicích přinesl urnu se zpopelněnými ostatky Waldemara Matušky. Těsně za urnou přišla Olga Matušková vedená oběma Matuškovými syny, Miroslavem (55) a Waldemarem (32).
Nastala dojemná chvíle, kdy vdova po Waldemaru Matuškovi s neskrývaným dojetím políbila urnu a dál již jen tiše stála, pevně zavěšena do obou synů, vlastního i nevlastního, a dívala se, jak jsou Matuškovy ostatky ukládány do hrobu.
Pro tu chvíli byly zapomenuty spory, které mezi sebou Olga Matušková a Matuškův syn Miroslav dříve měli. Všechny rány zahojil společně sdílený smutek a prázdné místo po milovaném manželovi a otci, které není možné ničím vyplnit.
