„Nejvíc mne, Waldo, mrzí, že už nemůžeme splnit ty sliby, které jsme si dali. Na svých sedmdesátinách jsi mi slíbil, že určitě přijdeš na ty moje sedmdesátiny. Vím, že kdyby jsi mohl, tak bys své slovo dodržel. Stejně jako kdykoliv předtím. Už jsi to bohužel nestihl,“ dojal všechny přítomné Gott.
ONLINE přenos z pohřbu i VIDEOPŘENOS z ukládání ostatků W. Matušky do hrobky sledujte ZDE!
Z každého jeho slova bylo jasně čitelné, jak moc si Matušky vážil, jak velkou úctu respekt, ale i upřímné kamarádství k němu choval.
„Jako zpěváci jsme byli velcí konkurenti. To jen kvůli němu jsem zpěvu věnoval tolik sil, protože kdybych jen na chvíli polevil, Walda by mne přejel. S jeho talentem jsem se nemohl měřit, a tak jsem to doháněl svou pílí. Ale oč více jsme soupeřili ve zpěvu, o to větší jsme byli kamarádi. Publikum jsme si tak nějak rozdělili, takže k nějakému žárlení se ani jeden z nás dvou nikdy nesnížil,“ zavzpomínal ještě Gott.
Ten svým civilním a upřímným projevem trochu kontrastoval s pečlivě připravenými, vyšperkovanými, ale trochu umělými proslovy ostatních řečníků, kromě Waldy juniora. Ten za svou řeč sklidil uznání od samotného prezidenta Klause.
