Svoje celé jméno si nepřála paní Marie zveřejnit. „Nechci se na Waldově smrti přiživovat,“ říká skromně, když pláče při pohledu na desítky Matuškových fotografií, které má doma. Jsou to její vzpomínky na Waldemara, s jehož rodinou se stýkala celý život a stala se jeho důvěrnicí. Možná i takovou, že na některé fotky by raději zapomněla. „Byla jsem jedním z mála lidí, kteří mohli slyšet úplně všechno z jeho života,“ vzpomíná.
Matuškova milenka: Waldovi jsem jistila zadek
Psal se rok 1963! Tehdy se manželé Ivo a Marie z Vysočiny poprvé v pražském Divadle Rokoko setkali s Waldemarem Matuškou (†76). Jejich vzácné přátelství pak trvalo plných šestačtyřicet let.
„Tehdy nás herec Pavel Rubeš pozval do Prahy na divadelní premiéru. Tam nás s Waldou seznámil,“ vzpomíná bývalá ekonomka jedné kolínské firmy paní Marie (71). Své celé jméno si nepřeje zveřejnit. Dnes žije na Vysočině, kde se stará o svého těžce nemocného manžela. Nad letitými fotografiemi pláče, jsou to vzpomínky nejen na Waldu, ale i na řadu jeho slavných přátel.
„Manželovi Walda neřekl nikdy jinak než brácho, mně říkal Mářo a povýšil mě dokonce na kluka, který mohl slyšet úplně všechno z jeho divokého života. Věděl, že ode mě se nikdo nic nedozví. Já mu vlastně jistila jeho neposedný zadek,“ směje se slzami v očích paní Marie. Když se manželé Matuškovi vraceli do Česka, vedla vždy jejich cesta na Vysočinu.
Pan Ivo dokonce Olgu Blechovou s malým čerstvě narozeným Waldou vezl z porodnice v Kolíně. „Velký Walda byl tehdy v Německu a Olga rodila u známého porodníka v kolínské nemocnici,“ vybavuje si vzpomínky paní Marie. „Matuškovi přijeli k nám domů třeba o půlnoci a byli vždy vítáni,“ nemůže na své životní přátele zapomenout paní Marie.
