Waldemar Matuška ve své době působil jako hotové zjevení. Jeho uhrančivé černé oči, bradka a nezapomenutelný hluboký hlas nikdo z české popové scény už nevymaže. Matuška byl navíc skvělým tanečníkem a hercem, což opakovaně dokázal v řadě filmů a muzikálů, které natočil. Talent zdědil po své mamince, operetní herečce. Kvůli jejímu zápalu pro hudbu a pro práci se malý »Walda « narodil v Košicích během matčina divadelního turné.

Ve škole propadal, Gotta porazil
Waldemar nikdy nebyl dobrým žákem. Už na základní škole měl problémy se školními výsledky, opakovaně dostával dokonce i čtyřku ze zpěvu. A čtyřku prý jen proto, že z hudební výchovy propadnout nejde. Už v té době ale Waldemar zpíval a tančil v Husově sboru, později i v Československém souboru písní a tanců. Vyučil se sklářem v Poděbradech a ještě před vojnou nastoupil do karlovarských Moserových hutí. Měl ale slabé plíce, a tak musel na kariéru skláře zapomenout. Na sklonku 50. let nastoupil do Divadélka Reduta (dnes slavný jazzový klub), poté k Suchému a Šlitrovi do Semaforu.

V roce 1961 odešel spolu s Evou Pilarovou do Divadla Rokoko. To už byl ale velkou hvězdou tehdejší pop music. Za duet s Evou Pilarovou Ach, ta láska nebeská vyhrál Píseň roku 1962 a konečně i Zlatého slavíka. Toho získal ještě jednou v roce 1967 a několikrát v této anketě skončil druhý. Zařadil se tak mezi hrstku zpěváků, kteří byli schopni konkurovat Karlu Gottovi. A on to zvládl dokonce několik let po sobě! „Má hlas, kterému věříte,“ říkali o něm nejen čeští hudební publicisté. Se skupinou K.T.O. byl několikrát i na festivalu v Nashvillu.

Běžec na dlouhou trať
Waldemar byl třikrát ženatý, z prvního manželství má syna Mirka. Se svou poslední ženou, zpěvačkou Olgou Blechovou, byl dlouhých 33 let a má s ní syna Waldemara. Právě kvůli Olze v roce 1986 emigroval k překvapení státního režimu i svých přátel do Spojených států. Byl tehdy dost populární, často koncertoval i v zahraničí. Z jedné takové cesty už se nevrátil. Reakce režimu byla naprosto hysterická. Matuškovy písně se nesměly hrát v rozhlase, připravená deska s názvem Jsem svým pánem se na pulty prodejen nikdy nedostala, z titulní písně seriálu Chalupáři byl vymazán zpěvákův hlas, z jiných filmů bylo vymazáno aspoň jeho jméno z titulků. Avšak marně. Waldemarův hlas všichni jistojistě poznali.

Do Čech se trvale nevrátil ani po roce 1989. Pravidelně sem ale jezdil a koncertoval se skupinou K.T.O. (Kamarádi táborových ohňů). S přibývajícím věkem avšak ustávaly i tyto krátkodobé návštěvy, trpěl střevními problémy a astmatem a nakonec mu letos na jaře zakázali lékaři cestovat úplně.

Hercem být nikdy nechtěl
Matušku vždycky zajímala spíš sólová kariéra, herectví ho nikdy netáhlo. Vzhledem k tomu, že ale začínal právě v divadlech, dostalo se mu i dostatečné herecké průpravy. V době jeho největší slávy to ale také náležitě zúročil. Zatímco řada pěveckých es byla v hereckém obsazení naprosto nemožná, Waldemar zářil. Jeho přirozený talent a šarm z něho jen sálaly. Nikdo nezapomene na jeho role v muzikálech Kdyby tisíc klarinetů (1964), Limonádový Joe aneb Koňská opera (také 1964) nebo Noc na Karlštejně (1973), kde ztvárnil záletnického cyperského krále Petra. Za vrchol jeho herectví lze ale asi považovat roli Zášinky ve filmu Všichni dobří rodáci (1968). Naposledy se ve filmu objevil v roce 1980 ve filmu Trhák v roli hajného.