Svou ženu oslovuje jedině Alička a nemůže z ní spustit oči. Momentálně hlavně z kulatícího se bříška – na začátku srpna se jim narodí holčička.

Na vaší nové desce zpíváte Jako ten bláznivej kmet jsem ti kytku do vlasů vplet. Souvisí to s vaší novou, nastřelenou kšticí?

„No, zatím za sebou mám první operaci a přemýšlím, jestli na tu druhou vůbec půjdu. Připadám si jako hysterická baba, která něčeho chce dosáhnout a když se jí to konečně povede, tak zjistí, že to vůbec nechce. V tu chvíli, kdy mi vlasy implantovali, mi moje plešatost přestala překážet.“

Děťátko zachránilo jejich vztah – Petr s Alicí už byli dohodnuti na rozchodu, manželství bez dítěte pro ně nemělo význam

»Radils mi táto, ať mám syna, postavím dům, vysázím strom, ta věc však bejvá často jiná, třetí přání splnit Bůh mi zapomíná.« To jsou slova vaší písničky Třetí přání. Už si na vás Bůh vzpomněl?

„Ona to téměř jistě bude holčička! O jméno se ještě trochu přeme, původně jsme byli zajedno, že to bude Anežka Česká, chceme prostě české jméno. Alička mě teď ukecává, že by chtěla Alžbětu, už jsem trochu nalomenej. Ale Anežka vede. Alička chce u porodu držet za ruku, tak ji teda budu držet za ruku, když zrovna nebudu pracovně mimo. Ale že bych nějak extra chtěl, tak to ne. Ještě bych mohl přijít o sexuální apetit!“ (smích)

Alice: „No, tím líp! Ono by to neškodilo.“ (smích)

Otcem se stanete už počtvrté. Vnímal jste jednotlivá těhotenství jinak?

„První dvě jsem nějak extra neprožíval, ale teď mě to naplňuje zvláštním uspokojením. Rád si sáhnu na bříško. Dřív to tak prostě nebylo. Už měsíc i kope, mám z toho hroznou radost. Nedávno nás děťátko pěkně vyděsilo, pospíchali jsme k doktorovi na ultrazvuk, koukal jsem přes rameno, jestli uvidím to srdíčko. Děťátko se rozhodlo několik dní se ani nehnout. Byl jsem vystrašený k smrti.“

Jaké to bylo, když jste zjistila, že jste těhotná?

Alice: „Byla jsem v šoku. S Petrem už jsme byli domluveni na rozchodu, manželství bez dítěte pro nás nemělo smysl. Těhotenství ale všechno změnilo. Byla jsem hlavně šťastná.“

Dává vám vaše žena dost lásky?

„Dává a moc si toho vážím. Jsme v podstatě pořád spolu. Když někam odjedu, tak mi Alička za dvě hodiny volá, že se jí stýská. A já to mám stejně. Někteří lidé mají Aličku za zlatokopku. Ona mi popravdě vysvětlila, že o mé peníze nestojí. Nebudu to nijak ventilovat do médií. Já vím, jak to je, a jsem spokojený.“

Vaše kariéra už je delší než 40 let. Nepřipadáte si jako vlak, který nikde nestaví?

„Já bych řekl, že si připadám jako vlak, který ještě nezastavil, ale ta první stanice se blíží pomaloučku.“

Alice: „Narazí do betonový zdi!“ (smích)

Petr: „Už mi začíná docházet pára, no.“

Snad jsem to zavinil já je slavný text jiné písničky. Zavinil jste si nepříjemné věci sám?

„To si nemyslím. Za něco jsem opravdu nemohl, něčemu jsem možná pomohl, i když nevím čím, ale určitě to tak bude. Některý odchody muzikantů jsem si přál, to je pravda. Největší tragédie jsem bohužel stejně ovlivnit nemohl. Určitě jsem ale zavinil rozchod s mojí první dívkou, kvůli kterému jsem tuhle píseň napsal.“

Jste egoista? Zpíváte Já, já, já, jenom já...

„To je spíš nadsázka o tom, jaký člověk může být, když se stane slavným. Já si ze slávy nic nedělám. Byl jsem na obědě a v rádiu mě zrovna hráli. Pustili to nahlas a lidi se na mě chodili dívat. Dělal jsem, že si mě s někým spletli. Protože jestli něco opravdu nejsem, tak ješitnej.“

Stejný jako zamlada, jen už jinak vypadám, když se dívky rozvlní, není, co bych jim nesplnil. To už jste vy?

„Ale jo, jsem. V jedné nové písničce zpívám »Ještě se mi líbí holky, pořád po nich koukám, dělá mi to tak ňák dobře, povídám to loukám.« Miluju léto, ženy a jejich vůni. Ženský jsou pro mě hlavním motorem života. Ať už v dobrým nebo ve špatným.“

Měl jste někdy zavřené okno v přízemí a nedostal se domů?

„To snad ani ne...“

Alice: „Ale jo, já ho nedávno málem vyhodila z auta uprostřed polí, ve tmě. Ale to bylo asi tím těhotenstvím...“

Petr: „Já řekl, že nevystoupím ani omylem. Byly tam nějaké ovce a vůbec se mi tam nelíbilo.“

Máte stále jen jeden frank?

„Ve finančním srabu už jsem naštěstí dlouho nebyl. Tehdy v Paříži, jsem v kapse měl ten jeden poslední frank. Strčil jsem ho do flipru (hra s odpinkávací kuličkou, pozn. red.). A byl jsem úplně čistej. Vrátil jsem se domů, měl jsem hroznej hlad, a doufal, že kluci něco k jídlu mají. Naštěstí zrovna přišly peníze od mé první ženy. Takže bez peněz jsem byl jen jedno dopoledne.“

Kolik mi ještě zbývá let, kolik mi ještě zbývá dní... To je text starý 40 let. Tak jakých těch 40 let bylo?

„To bylo léto 1969 a pro naši generaci byl rok 68 zásadní a těžký. Opravdu jsme nikdo nevěděl, kolik dní na svobodě nám ještě zbývá. Byl jsem ve Francii a vrátil se jen proto, že jsem v Čechách měl ročního syna a ženu. Těch 40 let s muzikou bylo krásných, líbilo se mi to. Zrovna píšu svoji autobiografii a zatím jsem nenarazil na nic, za co bych se měl stydět.“

Proč jste nebyl na narozeninách své bývalé ženy Martiny?

„Já ani nevím. Alička řekla, že tam nepůjde, že nemá proč. A co já bych tam dělal?