O Ivetě Bartošové byly popsány již stohy papíru. Zpěvačka se brání, že mnoho věcí z toho nebylo pravdivých. Chce se všemi lžemi jednou provždy vypořádat, a proto se rozhodla napsat knihu sama o sobě. Již na ní začala pracovat. Mezi tanečními soutěžemi a vystupováním jí na to však mnoho času nezbývá.
Už teď má ale jasno, jakých témat se bude její kniha týkat. Hlavně chce na pravou míru uvést všechny spekulace a ‚polopravdy‘ o její alkoholové závislosti. „Bylo to všechno jinak,“ řekla Iveta slovenskému deníku. „Lékaři mi nasadili nevhodné léky. Osm let mi léčili deprese, které jsem neměla. Jen stavy úzkosti. A byla jsem přepracovaná. Postupně mi zvyšovali dávky, až jsem pak dostala trojkombinaci šílených léků na epilepsii. Za pět minut dvanáct jsem se dostala na toxikorehabilatační oddělení v Kroměříži,“ popisuje Iveta.
Léčba byla nezbytná. Ivetin organismus byl na práškách totálně závislý. „Sama bych po tolika letech bývala nezvládla vysadit všechny léky. Abstinenční příznaky mě mohly zabít. Lékaři tři měsíce můj organismus jen čistili od chemických látek, které mé tělo vůbec nepotřebovalo,“ mluví o jednom z nejtěžších životních období Iveta.
Kde se tedy vzaly zprávy o jejím pití a alkoholismu, ze kterého se měla v Kroměříži dostávat? „To, že se tam léčím ze závislosti na alkoholu, vyhlásil pan Štaidl. Stačila jedna věta do novin a už se to se mnou vezlo,“ tvrdí Iveta.
