Proč by jinak plavovláska s širokým úsměvem po čtyřech měsících od porodu syna Lucase tak pospíchala do práce?! Lucie 18. dubna odmoderuje předávání cen TýTý a krátce na to se vrátí do zpráv. Jak se na to tváří její řecký přítel Niko Papadakis (32)?

Vy nějak pospícháte do práce...
„Nemám ten pocit. Vracím se půl roku od porodu, což je ideální, s malým máme zaběhnutý režim, který funguje, navíc je to jen na pár dní v měsíci. A v té době mě zastoupí maminka. Kdybych měla chodit do zaměstnání denně, asi bych se rozmýšlela. V tomto případě se to dá s mateřstvím skloubit.“

Neříkejte, že za vaším návratem nejsou obavy, že by vás sexbomba Míša Ochotská mohla vyšoupnout z moderátorského křesla?
„Vůbec ne. Obavy jsem nikdy neměla.“

Co vám dává takovou jistotu?
„Než jsem odešla na mateřskou, domluvili jsme se s vedením, že mě Míša bude zastupovat jen dočasně. Ale upřímně, neřešila jsem to a neřeším.“

Ale první společné vysílání Míši a Reye jste si nenechala ujít. Prý jste se cítila jako podvedená milenka, když jste ho po deseti letech moderování viděla po boku Míši Ochotské...
„To jsem samozřejmě říkala s nadsázkou...(smích) S Reyem se z nás za těch dlouhých společných let stali skvělí parťáci, takže to pro mě byl trochu nezvyk a zajímalo mě, jak to spolu zvládnou.“

Co byste jí vytkla jako moderátorce?
„Nechci nikoho hodnotit, myslím, že mi to nepřísluší. Míša se mi ale moc líbí.“

Žádná zášť nebo žárlivost z vaší strany, jak se šušká v televizi?
(směje se) „Nemám k tomu důvod, Míša je sympatická, milá a příjemná holka.“

V čem je lepší než vy?
„To přeci musí posoudit jiní.“

Až se vrátíte, připravíte ji o místo. Víte, co bude dělat?
„Určitě ji o místo nepřipravím. Míša od začátku věděla, že se budu vracet zpátky. Věřím, že se určitě neztratí.“

Než se opět objevíte ve večerních zprávách, čeká vás moderování TýTý s Daliborem Gondíkem. To je velké sousto. Máte strach?
„Strach ne, ale trému mít, po tak dlouhé době, určitě budu. Ale trémistka jsem většinou jen před prvním vstupem, pak ze mě všechno spadne.“

Bude sedět Niko v první řadě, aby vás podpořil?
„Nebude. On je sice společenský, má rád lidi kolem sebe, ale vadí mu zájem novinářů. Na druhou stranu, budu radši, protože by mě to možná rozptylovalo. Mně stačí, že budu vědět, že sedí doma u obrazovky, je s malým a cítí se dobře.“

Klidně jste mohla zůstat doma daleko déle. Jako žena v domácnosti. Niko by se o vás postaral...
„Nejlepší pro mě je, když jde skloubit vše dohromady. Jsem ráda, že budu doma s malým a zároveň se můžu věnovat práci. V dnešní době je to absolutně normální a dělá to většina maminek. Ale zůstat jen doma a nic nedělat, to by mě nebavilo.“

Zašla byste na solárko, na kosmetiku, ke kadeřnici, do posilovny. Jako řada jiných žen, které mají partnery boháče.
„Na kosmetiku nechodím, ke kadeřnici jdu jednou do měsíce. Raději bych se věnovala naplno rodině, ale to se věnuji i tak. Navíc mám to štěstí, že při mé práci mi zbývá čas i na mé záliby – golf, focení... “

Nico také propadl golfu?
„Zatím to ještě nezkusil. Má rád spíše vodní sporty, ale, třeba ho to časem naučím.“ (směje se)

Nebo váš expartner Alan. Jste v kontaktu?
„Ano jsme. Blahopřál mi i k narozeni Lucase.“

Je to vůbec upřímné? Před časem jste dítě plánovali spolu. Jeho místo zaujal Niko...
„Rozešli jsme se v dobrém a vycházíme spolu dobře. Často se vídám s Alanovou maminkou, se kterou se máme moc rády. Náš americký kokršpaněl Gucci je u ní, kde má možnost běhat na zahrádce. Vycházíme spolu skvělě, ale život každého z nás zavedl jinam...“

Ten váš bude tady v Čechách, nebo budete žít v Řecku?
„Zatím je ještě všechno otevřené.“

To zní, jako byste měla ´zaječí´ úmysly?! Život v Řecku by znamenal konec vaší kariéry. Dokázala byste z televize definitivně odejít?
„Myslím, že ano... Několik měsíců jsem nebyla na obrazovce a věnovat se tak milým povinnostem, jako je miminko, mě opravdu baví.“

Neříkejte, že by vám nescházela popularita a veškerý ten zájem veřejnosti.
„Nejsem závislá na popularitě, mě baví moje práce. Některé osobnosti chtějí být známé za každou cenu, ale já o to nikdy nestála. Navíc jsem teď zjistila, že úsloví: Sejde z očí, sejde z mysli, úplně tak neplatí. V ANNO jsem se totiž umístila v kategorii žena roku v době mé nepřítomnosti jako jediná moderátorka.“

Na obrazovce jste sice pár měsíců nebyla, ale po celou dobu se o vás mluvilo, především o vašem návratu. Kdybyste zmizela z obrazovky i z médií, všechno by skončilo.
„Kdyby zájem úplně upadl, přišel by osvobozující pocit. Po těch deseti letech v televizi, bych si to užívala – rodina, koníčky, soukromí, žádné sledování a kritizování, jestli jsem dobře oblečená, jak jsem nalíčená...“

Něco ve smyslu: Ježíši, koukni na tu Borhyovou, co to má zase na sobě!?
„Přesně. Pokud je člověk veřejně známý, ví, že ho lidi pozorují a komentují. (směje se) Ne, že bych na tyhle věci až tolik dala, ale kdyby to skončilo, přišla by volnost.“

Říkáte, jak vás lidé neustále sledují. Objevil se odvážlivec, který vám na ulici řekl do očí, že se mu nelíbíte?
„Myslíte něco ve smyslu: Hele, my tě fakt nemáme rádi, my se na tebe nemůžeme dívat? (směje se) To ne, spíš se čas od času v redakci objeví anonym.“

Výhružný?
„Ne, ale několikrát mi přišel do redakce anonym, stoprocentně psaný stejnou osobou, která psala, že se na mě nedá dívat, protože mám moc velký oči, moc velkou pusu, a že jsem vedle uhlazeného Reye neupravená. Na konci stálo: tým hasičů z Horní dolní, tým kuchařů z Vyškova, prostě parta nějakých mužů. Myslím, že to musela psát nějaká žena.“

Jak jste na to přišla?
„Když vezmu styl písma a hlavně vždy hodnotí kladně Reye, mě naopak, nezdá se mi, že by to psal muž. Leda homosexuál (smích), osobně ale sázím na ženu.“

Možná závistivou ženu... Když už jsme u žen, nadbíhala vám někdy nějaká lesbička?
(směje se) „Vloni v Řecku se mi stalo, že jsme s partnerem byli na vyhlášené pláži a vedle nás ležely dvě lesbičky. Pořád po mně pokukovaly a když jsem šla sama do moře, okamžitě šly za mnou.“

Dotíraly na vás?
„Pomrkávaly a pak se zeptaly, jestli večer někam nejdeme. Dál to nedošlo.“

Jak se na dvě nápadnice tvářil Niko?
„Mně přijde, že trochu žárlil.“ (směje se)

Na lesbičky?
(směje se) „Tvářil se tak, ale nic neříkal. Není typ muže, který má rád, když mu někdo moc otevřeně kouká po partnerce.“

Lesbičky okukovaly vaši postavu. Máte sotva půl roku od porodu a vůbec to na vás není znát! Hodně na postavě makáte?
„Vůbec!“

Tak držíte dietu!
„Ani to ne, kojím, což je asi nejlepší dieta.“ (směje se)

Jak se vám podařilo shodit dvacet kilo dolů?
„Ještě mi jich pět zbývá, ale s porodem odešlo hned těch patnáct těhotenských kil. Ke konci těhotenství jsem byla hodně oteklá, měla jsem v sobě hodně vody, která odešla. A další věc je neustálé běhání kolem malého. Než kočárek složíte, rozložíte, přenesete malého, něco se naběháte a naposilujete.“

Vypadá, že už se pořádně pronese. Kolik váží?
„Sedm kilo! Ani nemusím do posilovny, stačí, když si doma několikrát za den zvednu malého.“

Vypadáte spokojeně, odpočatě a hlavně vyspale! Vy neponocujete s Lucasem?
„Nevstávám k němu v noci ani jednou! Lucas je strašně klidné dítě a rád spí.“

Chápu, jeho tatínek je také zvyklý na siesty...
(směje se) „Nejspíš má v sobě po tatínkovi jižanskou pohodu.“

Dohadujete se doma, komu je syn podobný?
„Trošku se nemůžeme shodnout. Když se narodil, říkala jsem si, že je celý tatínek, jeho zmenšenina. Teď se každým dnem mění a nevidím v něm ani přítele ani sebe.“ (směje se)

Jak to vidí Niko?
„Od narození tvrdí, že je celý já. Jemu vlastně bylo úplně jedno, jestli se nám narodí kluk nebo holka, hrozně si přál, aby bylo miminko po mně. A stále tvrdí, že je po mně.“

Chcete ještě další děti?
„Těsně po porodu jsem ještě na sále tvrdila, že to byl můj první a poslední porod. Vydrželo mi to dvě hodiny. Teď si říkám, kdyby přišlo další, nezlobila bych se, ale ještě chvilku počkáme.“

Je Niko starostlivý taťka? Přebaluje, koupe, nakupuje pleny?
„Je úžasný. První měsíc měl strach, aby Lucasovi neublížil, protože byl velmi drobounké miminko, teď už je zkušený. Přebaluje, koupe a chodí na miminkovské nákupy. Je to výjimečný muž a máme hezký vztah. Malého jsme plánovali, jsme na něho pyšní. Je to naše jednička!“

Aby tatínek nežárlil, že jste ho odsunula na vedlejší kolej...
(směje se) „No, je pravda, že se neustále mazlím s malým a pusinkuju ho, ale snažím se tu lásku rozdělovat mezi oba. Niko je rozumný a ví, že to je dočasná záležitost.“

Myslíte...
„Určitě, já zase nechci, až bude syn starší, aby byl na mě příliš závislý a já na něm.“

S Nikem spolu mluvíte anglicky, ale na syna každý z vás mluví svým rodným jazykem. Nebojíte se, že v tom bude mít syn za čas pořádný ´hokej´?
„Ne, náš syn by měl být dvojjazyčný a když pochytí i něco z angličtiny, považujeme to za plus.“

S Nikem spolu mluvíte jen anglicky. Neštve vás, že spoustu věcí nedokážete vyjádřit stejně obratně jako v rodné češtině?
„Naopak, kolikrát je to lepší! Když jste s Čechem, chytnete se na banalitách, pohádáte na slovíčkách, což u nás nehrozí. Nemáme s tím problém.“

A učíte se řecky?
„Neučím, jen odposlouchávám nějaká slovíčka, stejně tak přítel rozumí něco málo česky.“

Proč neříkáte Niko, ale ´přítel´? Zní to strašně studeně!
„Vím, ale chci respektovat jeho přání, aby se o něm nepsalo a nemluvilo. Když řeknete Niko, je to daleko osobnější. Mnohokrát se mi pak stalo, že jsem šla s malým po ulici, někdo nás zastavil a zeptal se: Kde je Niko? Takže se tomu snažím zabraňovat a respektovat jeho přání.“

Máte ještě jednu možnost – nahradit přítele manželem. Můžeme se těšit na svatbu?
(směje se) „Áááá, další soukromá otázka... Svatba možná bude, možná ne. Takhle jsme šťastní.“