Dařilo se jí jako herečce, trochu méně jako režisérce, ale v podstatě její život plynul bez zádrhelů až do doby, kdy ji porazila rakovina. Ačkoli se v sousedním Německu velmi proslavila ve velkých filmových rolích, čeští diváci ji mají pořád v paměti jako vílu Leontýnku ve filmu Ať žijí duchové! nebo jako sestru moderátorky Hany Heřmánkové.

Na společné dětství vzpomíná Hana Heřmánková jako na idylické období, kdy obě vyrůstaly v pražské Liboci v harmonické rodině, která je vedla k uměleckým aktivitám. "Maminka tancovala, zpívala a tatínek byl z Moravy. Hrál na cimbál a seznámili se v nějakém souboru, jak to tehdy v padesátých letech bývalo. S námi maminka dělala divadlo a bylo vždycky vidět, že ji to ohromně bavilo. Dana neměla nikdy problém před kamerou, vždycky byla sama sebou a uměla pracovat s talentem, který jí byl dán," vzpomínala Hana Heřmánková v rozhovoru pro Vlastu.

Trochu se naštvala
Hana byla z obou sester ta stydlivější, která neměla potřebu být herečkou. O čtyři roky mladší Dana se naopak účastnila nejrůznějších konkurzů už odmalička a většinu z nich svou bezprostředností také vyhrávala. Tak se také jako desetiletá dostala k hvězdné roli Leontýnky, kterou si obrovsky užila. Na natáčení filmu Ať žijí duchové! s laskavým režisérem Oldřichem Lipským vzpomíná její kolega Jiří Procházka, kterému tenkrát bylo třináct a hrál Dlouhého Jendu. "Jakmile se dotočili 'duchové', už jsme se neviděli. Je mi to moc líto. Danuška byla pěkná holka, ale na mě tehdy moc mladá. Bylo jí jedenáct a já už koukal po holkách, kterým rostla prsa. Trochu na mě kvůli tomu byla naštvaná..." svěřil se po víc než třiceti letech deníku Aha! dnešní majitel hudební agentury.

Byla lepší než já
S jistou hořkostí na své setkání s Danou Vávrovou v té době vzpomíná také Lenka Hornová, která na rozdíl od Dany nikdy nedostala ve filmu hlavní roli. "Vždycky jsem byla 'ta v partě dětí'. Noční můra mého dětství byla Dana Vávrová, se kterou jsem se pokaždé ocitla v posledním kole konkurzu na nějakou roli. Byly jsme stejné typy, ale roli získala ona, protože byla hezčí a talentovanější. Bože, jak já ji nenáviděla!" dnes už s úsměvem říká Lenka Hornová.

Dětská léta u filmu po boku slavných herců se Daně rozhodně vyplatila. Měla role i v televizních seriálech, jako byla Arabela nebo My všichni školou povinní. Díky tomu se dostala na konzervatoř a také ve třinácti letech poprvé točila v Německu. Hrála hlavní roli dívky Janiny Dawidowicz v televizním seriálu Kousek nebe o osudech židovské rodiny. Při natáčení jeho druhého cyklu se seznámila s o třicet let starším kameramanem Josephem Vilsmaierem, který se stal jejím životním partnerem a otcem jejich tří dcer. V době, kdy si ho brala, bylo Daně pouhých devatenáct let!

Moje žena je úžasná herečka
Joseph Vilsmaier brzy přesedlal od kamery k režii a hned první dva filmy - Podzim mléka a Rama Dama - byly také hereckou příležitostí pro jeho mladou ženu. Pochopitelně, že se brzy ocitl v řečech, že jí dává hlavní role.

"Lidé si vždycky myslí, že jsem ji obsadil, protože je to moje žena. To je směšné. Vybral jsem ji proto, že je to skvělá herečka, která vypadá úžasně i zevnitř. Hloubka jejího hraní je tak silná, že po natáčení dlouho zůstává 've své postavě' i doma," konstatoval režisér, ale nedodal, zda je to pro něj doma dobře nebo špatně.

Naivitu ztratila dávno
Také Dana vždycky mluvila o svém starším manželovi s respektem. Například o své roli Elsbeth ve filmu Bratr spánku řekla v německém tisku: "Ona chce být pro Eliáše múzou stejně, jako já chci být múzou pro svého manžela. Mezi námi je jediný rozdíl - z Elsbeth září jakási jednoduchá a pozitivní naivita. Moji přátelé ovšem vědí, že tuhle vlastnost jsem já už dávno ztratila. Já říkám přesně to, co cítím. I když to nevyznívá někdy úplně pozitivně..."

Je zajímavé, že Dana měla stejně jako sestra Hana tři děti, ale opačného pohlaví. Hana často vyprávěla, že ona to má se syny mnohem snazší, protože Dana se často ráno podívá do skříně a nemá tam nic na sebe.

Obě sestry si vždycky pomáhaly, a přestože se kvůli vzdálenosti tak často neviděly, měly spolu ty nejlepší vztahy. Když v Praze nebyly papírové pleny, putovaly z Mnichova balíky s tímto vzácným artiklem. Dnes jsou dcery Janina, Theresa a Josefina už ve věku studentském a všechny tři prý mají herecký talent, což si zkusily v několika filmech.

Režisérkou společně s vlastním manželem
Jako režisérka začínala Dana Vávrová před dvanácti lety ještě pod jménem svého muže s celovečerním dokumentem o rakouském jódlujícím hudebníkovi Hubertu von Goisernovi. Úspěch měla její rodinná komedie Hurá na medvěda.

Loňský velkofilm Zkáza lodi Gustloff a snímek z roku 2006 Poslední vlak o holocaustu sklidily spíš negativní kritiku. První z nich prý stál deset milionů eur a nesplnil očekávání. Druhý zas podle kritiků byl plný různých klišé. Přesto pro Danu hodně znamenal.

"Přijde mi hrozné, že se dodnes v tak moderní zemi, jakou Německo bezpochyby je, najdou lidé, kteří holocaust popírají. Natáčení filmu pro mě bylo hodně těžké i proto, že jsem najednou denně byla ve styku s těmi hrůzami, které se během pochodů smrti odehrávaly. Byl to rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků," řekla pro Planet Hollywood.

Kdo ví, zda tyhle hrůzné zážitky a nápor při natáčení nezapůsobily na její psychiku tak, že vážně onemocněla. Bohužel dnes už o Daně Vávrové musíme mluvit v minulém čase, a tak se nedozvíme, zda by se nestala významnou evropskou režisérkou. Její život se uzavřel v jednačtyřiceti letech.