Lucie, jak je?

„Rozvod mě bolí. Občas, na malou chvilku, bych si přála být neznámá,“ přiznává Lucie, která ráno vstává v šest hodin, aby vypravila syna Filipa do školy.

Rozvádíte se a nápadníci se jen hrnou. Dokonce vám už byl přisouzen Matúš Kohútek?

„Ani nevím, čím si to vysloužil. Je to »jen« můj kamarád ze skupiny Remedios. Pokud by to takhle šlo dál, novináře ode mě odeženou všechny moje kamarády…“

Chtěla byste být jeden den neznámý člověk?

„Chtěla. Jsem obyčejná ženská, co ráno snídá, obědvá a večer chodí spát… Prožívám emoce a občas si pobrečím a v takový okamžik si, na malou chvilku, přeju být sama. Pak mi ale nad hlavou zakrouží helikoptéra, před domem čekají fotografové a říkám si, že jsem si tohle povolání vybrala sama. Venku se mě sladká anonymita netýká, tu mám doma. Zatáhnu žaluzie a nikdo ke mně nesmí. I když, opět u mě dnes zvonil jeden pán...“

Tajný ctitel?

„Už přes rok a chce si mě vzít a nejsem schopná mu to rozmluvit. Asi potřicáté jde na Carmen, další představení se mnou viděl tak stokrát a nosí mi květiny, se kterými si už můžu obložit celý dům. Je to těžké, nechci mu ublížit.“

Podruhé se rozvádíte, pořád věříte v lásku na celý život?

„Na celý život? To nevím… Věřím v lásku, bez té neumím žít. Když nemám své srdce napojené na to druhé. Je to jako bych byla odpojená od přístrojů a dýchá se mi těžko a já dýchat potřebuju.“

To zní skoro jako nabídka…

„Není, to je konstatování. Tak to prostě v sobě mám.“

Budete ji zkoušet hledat?

„Jestli ji má člověk potkat, může to být třeba i u benzinové pumpy. Pokud to bude ta pravá, nepřehlédne se. V životě jsem měla dva zásadní muže a ty jsem poznala hned v ten okamžik, když jsem je prvně viděla. Byl to Péťa Kratochvíl a Vašek. Teď nikdo takový nablízku není.“

Vánoce už jsou skoro za dveřmi a letos bude u stromečku jeden člen rodiny chybět…

„Ti důležití lidé tam budou: brácha, rodiče a syn. To, že tam nebude moje láska v podobě mužského, to je škoda. Beru život takový, jaký je a nedá se nic dělat. Samozřejmě mi Venda chybět bude.“

Děsí vás to?

„Tenhle rok byl ve všem zase jinak, než jsem si na začátku myslela. Člověk už má strach, co bude dál. Jakým směrem má jít.“

Váš rozchod s Vaškem Bártou způsobil překvapení. Celou dobu jste působili jako sehraný tým…

„Rozhodli jsem se, že každý budeme bydlet zvlášť, ale vzájemně jsem si stále oporou. Když se vidíme, držíme se za ruce a to ostatní možná zaráží.“

Rozvod probíhá v naprostém klidu?

„Lidi jsou zvyklí na konflikty a já všechny své vztahy řešila v poklidu. Byl by nesmysl, kdybych si s Vendou pokazila těch pět let, co jsme byli spolu, tím, že na sebe budeme zlí. Nic jsme si neudělali, jen se naše cesty rozešly.“

Nevěřím, že jste tak v pohodě, jak se tváříte.

„Nemám důvod nebýt. Ale samozřejmě každý rozchod bolí i po měsíci, natož po pěti letech.“

Po Novém roce už budete svobodná paní?

„Na nic netlačíme, nepospícháme.“

Jak to Vašek prožívá?

„Ani jeden to nemáme jednoduché a proto se pořád kamarádsky jistíme. Hlavně si chceme být nadále platní v práci, protože takového autora jako je on, hned tak neseženu. A myslím si, že Venda takovou zpěvačku jako jsem já, taky nepotká jen tak. Co si budeme nalhávat.“ (směje se)

Jak se k tomu staví Filip?

„Letos se hodně změnilo! Najednou jsem zjistila, že je dospělej a má své názory. Tuhle jsem mu říkala, že se mi něco nepovedlo a Filip mi odpověděl: Maminko, dnes máš volno a trápíš se výčitkama svědomí? Proč? Užívej si a odpočívej.“

Poslechla jste ho?

„Ano. Zkrátka je to chlap, kterého už nemusím držet za ruku, naopak. On drží mě kolem ramen, když je mi ouvej a nedaří se.“

Už kouká po holkách?

„Má jednu spolužačku, se kterou občas zajde do kina. Je to hezký a navíc je vyšší než já. Jako máma si ale říkám, že to nějak rychle uteklo. Před chvilkou to bylo malé miminko a dnes je to kus mužskýho.“

V jedné písni zpíváte: Až jednou můj syn přivede si Sněhurku toužící, já v předsíni bazuku mám, ustřelím jí palici…

„To je ostrý jazýček Gábiny Osvaldové. Filip je šikovný a citlivý kluk. A myslím si, že jednou bude mít velkou radost a štěstí žena, co s ním bude. Holky si umí rozmazlovat a podpořit je. A to my holky potřebujeme, ne?“

Budete hodná tchýně?

„Já budu tchýně, kterou hned tak nenajdete.“ (směje se)

Po kom je Filip víc? Po vás, nebo otci Petru Kratochvílovi?

„Po tatínkovi je »světoobčan« a něčeho ředitelem, už od teď. Čehokoliv. (směje se) Po mně je společenský a má rád lidi. Jeho cesta asi skončí někde v showbyznysu nebo se bude pohybovat mezi lidmi.“

Divadelní jeviště ho neláká?

„Chodí do divadelního kroužku a chtěl by se někde ukázat, ale zatím nebyla příležitost. V Němcové, kde mi umírá divadelní syn Hynek, bych s ním nemohla hrát. To bych neustála. Ještě přijde ten správný čas.“

Bude vedle vás seděti na předávání Slavíků. Myslíte, že přiletí i jedenáctý?

„Splnila jsem si tu kulatou desítku a když přijde další, fajn. Když ne, nic se neděje. Pracovně mám za sebou hezký rok.“

Není už v tom přebírání setrvačnost?

„To byste se musela zeptat Karla Gotta, ten je v přebírání Slavíků matador. Já jsem vedle něj naprostý nováček. Navíc, je to poděkování našim fandům a to nebudu brát nikdy jako setrvačnost.“

Komu by Lucie Bílá dala Slavíka?

„Každému jednou a pak bych tu anketu zrušila (směje se). Teď vážně. Zasloužily by si ho dámy, jako Marta Kubišová nebo Marie Rottrová.“

Myslíte si, že vám ho kolegové závidí?

„Ne. Spíš to dává médiím určitou možnost ke spekulacím. Jak vedle někoho nechci sedět, nebo mít s někým šatnu…“

A nechcete…

„To je to poslední, co řeším.“