S tím seriálovým. V reálném životě Tereza řeší spíš trápení své mámy, která po smrti manžela ztratila chuť žít. A také vzpomíná na tátu, který svůj život dobrovolně ukončil před šesti lety.

Ve středu vás uvidíme v Soukromých pastech. Prý před kamerou dokonce fyzicky napadnete svoji hereckou kolegyni?
"Moje role ve filmu Exmanželkou snadno a rychle je taková, s jakou se potkáváme běžně: Žena přes čtyřicet let s dvěma dospívajícími dětmi, kterou ze dne na den opustí manžel kvůli o dvacet let mladší dívce."

Vám je čtyřicet, dítě máte sice jen jedno, ale přece - nebojíte se, že by taková situace jednou mohla potkat i vás?
"To si radši ani nechci představovat..."

Na Nově hrajete i v seriálu Ulice, takže celý týden téměř neslezete z obrazovky. Změnilo vám to život?
"Práce v seriálu mě naučila velké trpělivosti, pokoře, schopnosti vycházet s padesáti lidmi. Ale naprosto mi vzala soukromí. Ta daň je velká. Na mě už nevolají Terezo nebo Brodská, na mě volají Báro! Je to vtipné a milé, ale ne vždycky."

Kdy to milé není?
"Stane se mi třeba v samoobsluze, že platím u pokladny. A pokladní na mě vyhrkne: No já se vám teda divím, že už jste mu dávno nesbalila kufry! Jsem zaskočená a říkám si: Proč bych Herbertovi balila kufry? Je milej, je v pohodě, milujeme se... Že by snad něco bylo v nepořádku? No vždyť on se pořád zabejvá jen těma broukama! dodá pokladní. A mně dojde, že si nás dala dohromady s Petrem Vackem a myslí, že bych mu měla sbalit kufry, když má tu mladou holku."

A začne vám u té pokladny dávat rady, co máte dělat...
"Přesně. Teď se tam prodlužuje řada. Já rudnu, pak už po mně tečou kapky potu, a tak jí radši odkývám, že se budu držet jejích rad, jak s Vackem naložit. A odejdu úplně propocená... (směje se). Když se vám to stane jednou za den, tak dobrý. Ale když se vám to stane třikrát, tak už to tak veselý není."

Vaše máma, Jana Brejchová, se naopak práce straní. Nedávno jste prohlásila, že byste jí chtěla vrátit chuť do života tím, že s ní natočíte film. Jak jste daleko?
"Nemáme scénář."

S manželem, fotografem Herbertem Slavíkem (45), jste se chtěli stát i producenty filmu. To si troufáte. Mnozí herci, kteří to zkoušeli před vámi, třeba Martin Dejdar, zkrachovali.
"Nevím, jak to bylo u Martina Dejdara, ale člověk se učí. To už je dost let zpátky. Všichni jsme v té době byli euforičtí, dnes už se lépe orientujeme v téhle situaci. Určitě bych měla vedle sebe svého muže, se kterým bychom to dělali společně. Ale nemáme scénář. Obecně u nás chybějí kvalitní scénáře."

Jak se vaší mámě daří vyrovnat se se smrtí manžela Jiřího Zahajského (†68)?
"Poslední informace, kterou mi sdělila, je, že má zájem se od ledna tu a tam objevovat ve Velmi křehkých vztazích. Jinak stále jezdí s divadlem na zájezdy. Ale nevím o žádném dalším projektu, že by začala připravovat nějakou hru nebo film."

Je opravdu stále zamčená doma? Chodíte k ní, nebo nepřijímá návštěvy?
"Momentálně se uzavřela světu. Už pár měsíců spolu komunikujeme jen přes telefon. Maminka kouří jednu cigaretu za druhou, a proto k ní všichni raději chodí v létě, když se dá pořádně větrat."

Jana Brejchová v poslední době přišla i o skvělé herecké možnosti. Vzdala například roli ve filmu Anglické jahody, v níž ji nahradila Nina Divíšková. Ten snímek teď sklízí úspěchy.
"To Vladimíru Drhovi (režisér snímku, pozn. aut.) velmi přeju. Já jsem u toho rozhovoru byla, bylo to ve chvíli, kdy maminku odvezli na koronární jednotku. V té chvíli se necítila dobře a nevědělo se, jak to bude dál. Další roli hrál fakt, že měla určitý počet natáčecích dnů a oni to smrskli z technických nebo z finančních důvodů do poloviny. Pro starší dámu srazit dny na polovinu, vtěsnat tam všechny obrazy a dialogy, to je velmi stresující a velmi náročné. Chápu maminku, že v situaci, ve které právě byla, kdy ležela v nemocnici, odmítla."

Chybí mamince i Malá Strana, kde roky bydlela a odkud se musela nedávno proti své vůli odstěhovat?
"Máma si výrazně polepšila. Na Malé Straně nemáte kde zaparkovat, kde nakoupit, všechno musíte tahat z Mostecké, navíc pěšky. Nerudova ulice je uzounká, nikdo si neumí představit, jak to tam rezonuje, když projede auto. Ty byty jsou tmavé, vlhké. Maminka tam měla už centimetrové praskliny, ten dům měl majitele, takže žila několik let v neustálém strachu, co s nimi bude. Myslím, že si výrazně polepšila, že je v novém bytě velmi spokojená a šťastná, jen je jí líto, že v něm už nemohl být pan Zahajský."

Hodně se toho napsalo i o tom, že vy dvě spolu máte velké spory, které pocházejí ještě z doby, kdy jste byla malá. Dá se říct, že jste se už usmířily?
"Já jsem nikdy mamince nevyčítala, že mě v šestinedělí 'odložila' ke své sestře Blance, odkud mě v sedmi letech vyzvedla. Já to jen neumím pochopit, protože já bych v takové situaci zešílela. Mám na tu dobu ty nejhezčí vzpomínky, bydleli jsme na Zlíchově s mámou Blankou a tátou Vláďou a sestřenicí a bratrancem, které jsem měla za sourozence. Pět lidí ve 2+1, ale byla to nejkrásnější část mého dětství a jsem jim za to moc vděčná. S Blankou jsem stále ve velmi intenzivním kontaktu, denně si voláme a já ji často navštěvuju. Ona sice bydlí u Kolína, ale často je u nás doma."

Chybí vám tatínek, nebo jste se už s jeho odchodem smířila?
"Tatínek je pro mě velmi citlivé téma, hrozně mi schází. Můj bratr se s tím, myslím, docela srovnal. Ale já ne. Proto, když se někde objeví titulky, které jako by do nás s bratrem nějak jdou v souvislosti s tatínkem, tak se vždycky budu bránit. A bránila jsem se! Vyhrála jsem soud. Pro mě je to otázka principu, protože nechci, aby se o tatínkovi a o našem vztahu takhle mluvilo."

Jaký jste spolu vlastně měli vztah?
"Moc krásný a zvláště poslední roky jsme si byli blízcí. Poslední rok jsem s tatínkem jezdila na takové besedy po republice. Jezdil s námi i Herbert a ta beseda se často překulila do vyprávění v hotelu na pokoji. Já jsem se tatínka ptala na jeho mládí a dětství. Bylo to velmi půvabné, protože jsem spoustu věcí o naší rodině nevěděla. Je mi líto, že už mu nemůžu zavolat. Táta nikdy emoce moc neprojevoval, vždycky mě poplácal nebo do mě zabušil a řekl mi: Babko! Ale byli jsme si hodně blízcí."

Váš syn Samuel (12) míří k pubertě? Má také herecké ambice?
"Puberta zatím nepřišla. Sam herecké ambice naštěstí nemá, ale miluje adrenalinové sporty. Mám o něj strach, ale nechci být za hysterickou matku, která mu to zakazuje, tak radši tiše pláču v koutku."

Nepořídíte si tedy ještě holčičku?
"Na holky moc nejsem. Já bych - když už - chtěla zase kluka. Těm barbínám a růžovým mašličkám moc nerozumím. Co pořád máte s dětmi? Jste už asi pátá. Mne pořád někdo nutí do dětí."

A chtěla byste tedy ještě jedno dítě?
"Už asi ne. Myslím, že na miminko jsem už stará..." V květnu jste oslavila čtyřicítku, ale pořád působíte plachým dívčím dojmem. Jste taková i ve skutečnosti, nebo je to jen 'ochranné zbarvení'? "Už dva lidi jsou pro mě dav. Jak jsem stále mezi lidmi, už tu společnost nevyhledávám. Jsem ráda doma."