9°C
Mýtus č. 1: Polystyren v zateplení časem zmizí
Velmi rozšířeným omylem o pěnovém polystyrenu, nejpoužívanějším izolačním materiálu v Česku, je mýtus o jeho postupném samovolném mizení. Pověra vznikla v začátcích užívání tohoto izolantu před desítkami let. Tehdy se zateplovalo neodborně a tak trochu podomácku s využitím lepidel a dalších přípravků s organickými rozpouštědly, které s pěnovým polystyrenem mohly reagovat a rozpustit jej. Při správné aplikaci je však pěnový polystyren vysoce stabilní. Jeho životnost je více jak 50 let, s předpokladem až 100 či dokonce 200 let. To vše při plném zachování jeho izolačních schopností i mechanických parametrů. Materiál je navíc odolný teplotám do 80 °C.
Majitelé bytů a domů by měli v otázce zachování izolačních schopností zpozornět spíše u druhého nejrozšířenějšího izolantu v Česku, kterým je minerální vlna. Oproti polystyrenu je výrazně náchylnější vůči vlhkosti, která se může v zimním období v zateplené konstrukci vyskytovat. Tepelně izolační vlastnosti minerální vlny mohou v takové situaci výrazně klesat, díky čemuž nemusí zateplení minerální vlnou zcela naplňovat očekávání majitelů domů. Investice do zateplení totiž nesníží náklady na vytápění tak, jak bylo spočítáno v projektu a návratnost investice se prodlužuje.
Mýtus č. 2: Polystyren způsobuje plesnivění interiéru
Vyvrátit je potřeba také riziko znemožnění „dýchání“ či dokonce plesnivění zateplených domů. Plísně vznikají typicky v nezateplených stavbách s vysokou vnitřní vlhkostí, způsobenou především nedostatečným větráním. To platí jak pro novostavby, tak pro rekonstruované domy. Kvalitní vnější zateplení naopak odstraňuje tepelné mosty a zabraňuje vzniku vodní páry na zdivu, čímž se výrazně snižuje vlhkost a pravděpodobnost vzniku plísní. Odborně provedené zateplení pěnovým polystyrenem tak spíše předchází vzniku plísní a prodlužuje životnost stavby.
Pokud se plísně přesto objeví, příčinu lze hledat spíše v utěsnění spár u oken a dveří v kombinaci s nedostatečným větráním. Výměna vzduchu je v každém domě nezbytná pro odvádění škodlivých emisí a vlhka, aby se eliminovalo právě riziko vzniku plísní. V žádném případě nelze jejich vznik spojovat se zateplením domu.
Mýtus č. 3: Polystyren je jedovatý a neekologický
Třetím nejrozšířenějším mýtem je zdravotní závadnost, neekologičnost nebo údajná jedovatost pěnového polystyrenu. Tento izolant obsahuje 98 % vzduchu, proto je jeho výroba i případná likvidace snadná a nezatěžuje životní prostředí nebezpečnými zplodinami.
Pěnový polystyren je rovněž plně recyklovatelný a k využití odpadu dochází již ve výrobních závodech. Výroba polystyrenu je tak bezodpadová. Systém sběru odpadního, zejména obalového polystyrenu, prostřednictvím sběrných dvorů navrací tento materiál k opětovnému použití např. jako přísadu do lehčených tepelně izolačních betonů. Takový systém funguje ze všech tepelných izolantů pouze u pěnového polystyrenu.
V otázce zdravotní závadnosti vyvolával pochybnosti zejména retardér hoření HBCD, u kterého však nikdy nebyla prokázána jeho škodlivost při použití v pěnovém polystyrenu. Přesto se počínaje rokem 2015 čeští výrobci polystyrenu po vzoru ostatních zemí EU zavázali tuto látku nadále nepoužívat. O zdravotní nezávadnosti pěnového polystyrenu svědčí jeho široké využití v oblastech jako obalový průmysl, potravinářství, ochrané přilby, dětské autosedačky nebo čištění odpadních vod.
