Psa považujeme za seniora v poslední třetině jeho života. V případě dogy, která se dožívá v průměru devíti let, je to tedy od šestého roku. Máme-li ale malou čivavu, ta je v tom samém věku stále adolescent.

"Ona ta hranice samozřejmě není úplně přesná, vždycky záleží na konkrétním zvířeti, jaký život prožilo, jak moc bylo ve výcviku, jak ten organismus je celým tím životem zatížen," říká MVDr. Leoš Železný, veterinář a nutriční specialista.

Chování psů se v průběhu let mění. Podle veterinářů je to podobné jako u lidí. U štěňat se střídá až extrémní aktivita s dlouhými hodinami spánku. U adolescentů se poměr aktivity a odpočinku vyrovnává, psi v tomhle věku zkoušejí, co si mohou dovolit k pánovi i k věcem okolo sebe. Dospělý pes je vyrovnaný, právě tohle je doba, kdy je plný síly a vyžaduje nejvíce pohybu. Pak už přichází stárnutí.

Podle veterinářů bývá jedním z prvních nejčastějších příznaků zvýšená nervozita. Ta může být důsledkem bolesti, kterou způsobují onemocnění kloubů, případně ztráty kognitivních neboli poznávacích funkcí.

Nejčastější příklady nastupujících potíží (u 70 procent psů starších deseti let najdeme alespoň dva):

  • Zmatenost a dezorientace.
  • Noční bdění.
  • Ztráta hygienických návyků.
  • Snížená pozornost.
  • Zapomínání.

Obecně se dá říct, že stárnoucí psy je třeba nevystavovat žádným stresovým faktorům. Všechny případné změny musí přicházet postupně. Pro plnohodnotná pozdní léta psů je třeba především trpělivosti a porozumění. Psi nám to pak dokážou vracet. I v tomhle jsou podobní lidem.