Je vidět, že jste se tu museli opravdu nadřít…
B: Já nebudu předstírat, že jsem tady něco dělala. Byla jsem spíš hrozně nedočkavá, všechno jsem strašně prožívala a měla jsem takové období, kdy jsem všechno chtěla hned. Takže jsem trpěla tím, že ta rekonstrukce trvala 5 let.
M: Tedy to bylo skoro hned.
B: Tehdy to bylo strašné utrpení. My jsme ten dům koupili jako starý dům, než jsme se dali do rekonstrukce, tak dokonce hořel.
M: Ne naší vinou…
B: Nebylo to jednoduché.
Báro, říkáte o sobě, že jste staromilec, Mirku, vám se také staré věci líbí, nebo jste se musel překonávat?
M: Nene, nemusel. Mně Báry styl strašně vyhovuje a podporuju to. Jen mám problém s tím, že Barunka pořád jezdí po starožitnictvích a přiváží domů, neumím to jinak říct, prostě veteš. Lapače na prach máme skoro všude. A ona ne že by to nějak přebrala, nosí všechno.
B: Ba ne, snažím se, ale moc mi to nejde.
A vítězí různé typy nádobí, nebo stolečky? Protože tady je všechno.
B: Všechno, tady je všeho hodně a kdyby to šlo, tak já bych nakupovala pořád. Já bych vlastně potřebovala další dům, který bych mohla zařizovat.
Kolik tu mělo být původně zahradních sezení, napočítala jsem jich asi šest.
B: Míra tomu říkal občerstvovací střediska. Zjistila jsem, že tady se dá sedět, v podloubí taky, na terase taky… A když je opravdu hezky, tak já musím každé ráno roznést ty polstry a polštáře a je mi líto, že ty židle jsou prázdné. Tak si chvíli sednu na jednu židli, pak na druhou, aby jim to nebylo líto a abych si to užila.
M: Já naštěstí už rok a půl zpívám s kapelou 100 zvířat, kde je nás deset a čtyři technici, takže chystáme na léto nějaký mejdánek, aby se všechny ty židle obsadily.
B: No, a to je zase problém, protože ti lidé se mi pak začnou chovat trošku rozjařeně. A já bych chtěla, aby tak jako hezky vypadali, voněli a neopili se.
Zahrada doznala velkých změn, bývala to rovina, teď terén vlnitě stoupá, kde se to všechno vzalo?
M: No, to jsem nanosil, všechno v kýblech.
Po těch schodech?
M: Ano, je tam 28 schodů, ale mě to hrozně baví. Na místě, kde teď sedíme, byly tři obrovské kontejnery suti, které jsem nejdřív musel přeházet kus vedle a pak dolů na ulici k odvozu. A pak jsme zahradu začali dělat zprava doleva. Byla tu šílená tráva, někde nebylo nic, pak zas uschlá třešeň… Postupně jsme to začali zabydlovat.
B: Musím říct, že ta naše zahrada je systém pokus omyl. Všechno dělá Míra, co dělám já a co umím, je, že přijdu a dělám: Jéé. A fakt to umím krásně a on je tak šťastnej. Vždycky řekne: Pojď dělat jéé, a já jdu. Ale nepěstujeme žádné ředkvičky, rajčata, nic. Jsou tu keře, tráva, břečťan… Ten já úplně miluju.
M: Máme geniálního zahradníka, já k němu, když mám volno, jezdím dělat. Relaxuju tím. A on přesně odhadl Báru, ona se vždycky, když jsme k němu přišli, začala vrhat k nějaké kytce, a on říkal: To není pro vás. Takže my jsme pak nakonec zvolili rozchodníky.
B: Rozchodník je úžasná kytka, ta nechce vůůůůbec nic. Ani zalévat, je geniální.
M: A vidíte, jak už to teče z těch květináčů. A ten zahradník Jirka říká, hlavně s tím nic nedělejte. Nehnojte to. Nic. A rozchodník přes zimu zčervená, na jaře zezelená a kamkoli upadne, tak se chytne, snad i na zrnku písku.
B: Pak máme muškáty, ty Míra oždibuje. A vistárii. Já ji zasadila a snad 10 let se nic nedělo. Ale poslední tři roky už je taky krásná, vykvetla. A vím od paní Janžurové, když jsem s ní točila, říkala, bacha na ni, má obrovskou sílu. Jim rozmačkala okap u garáže. Takže my jsme jí dali obrovskou ocelovou křížovou konstrukci jako oporu. A už by potřebovala tři.
Vypadá to, že je zabydleno, hotovo. Je, nebo není?
B: Tak barák, to není nikdy hotovo a jsou tu místa, která jsou ještě nedodělaná, ale ta vyžadují nejenom práci, je to i o penězích. Takže až budeme mít zbytečné peníze, tak třeba ještě něco doděláme. Ale už nemám takový ten pocit, že ještě chci to nebo tohle. Je to skvělý, už jsem tady spokojená.
M: Jenom ještě – Barunka má atypické dveře do koupelny a my jsme tam museli nechat vyrobit speciální dveře, a dodneška tam nemá kliku.
B: Ale už se to blíží.
M: Báry neteř začala pracovat ve firmě, která kliky dělá. Takže ona nám ji dva roky vozila v autě, ale teď – pozor, už je ta klika tady. Na té klice je zvoneček, takže kdykoli jdu okolo, tak udělám cink cink a vždycky volám jo, jo, já to už budu řešit. Takže už se to blíží a myslím, že tak do půl roku by ta klika mohla být tam, kde má.
