Vy jste si se synem Vincentem prohodili domy, které spolu sousedí.

Ano, v červnu jsem se přestěhovala, dlouhých 10 metrů. To bylo bezvadné stěhování, jen jsme nosili krabice přes zahradu.

Proč ta koupelna pořád vázne?

Objednala jsem si přes internet z Německa úplně obyčejnou koupelnovou skříňku. Už tři měsíce mi píší, že zítra, zítra. Tak jsem nakonec objednávku zrušila a teď už zase čekám, jestli mi pošlou zpátky penízeJ A kvůli té skříňce je všechno zpožděné.

V kuchyni původně vládla bílá barva, teď jsou tu barvy zemité, co to?

Tady dokonce původně byla divadelní zkušebna. My jsme tu i zkoušeli představení Čarodějky v kuchyni. Pak tu byla bílá kuchyně v provensálském stylu, ostrůvek s výhledem do zahrady, když jsem vařila, sledovala jsem děti. Děti vyrostly, přišla dcera Kordulka a řekla, já bych chtěla ostrůvek jinak, abych se mohla dívat při vaření na televizi.

Z bílé kuchyně do těchto barev je dost skok.

Tohle je Kordula, je jí 19 let, ona je ta, která teprve časem bude mít svoji rodinu a děti, takže mi přišlo rozumné, aby si to navrhla sama. Ona má ráda tyhle barvy a myslím si, že při jejím znamení, ve kterém se narodila, protože ona je panna, to nikdy nebude hotové, protože ona chce všechno na milimetr přesně.

Ten pult je obrovský.

Je. Já jsem se šesti dětmi měla třetinový. Ale když máte větší skříň, zaplníte ji. A stejné je to i s pultem. Dokáže se celičký zaplnit věcmi. My jsme dlouho s dcerou s tou kuchyní váhaly, chodily jsme 2 měsíce po obchodech, nemohly jsme nic najít. A jednou jsme zabloudily do Karlína do designového studia a ona najednou řekla: mami, já si připadám jako doma. Najednou ten svůj styl našla. Najednou viděla ty barvy a bylo to. Proto není špatné vyhledat odborníka, za ty peníze to stojí. Vymysleli také dispoziční změnu, kuchyně původně měla tvar takových králičích uší, teď jsou místo nich komory a celé se to zateplilo a odhlučnilo od vedlejšího domu.  To by mě taky samotnou nenapadlo, na to jsou prostě dobří architekti.

Překvapivá je varná deska s otvorem uprostřed…

Říkala jsem, že můžu větrat okny, dveřmi a oni mi řekli, že tohle je sporák budoucí generace, ten otvor uprostřed je digestoř. Po zapnutí to vtahuje páru dovnitř. A když přeteče hrnec, tak se to prostě vyjme a dá umýt do myčky. Je to geniální.

Před námi je dělící panel, za ním obývák.

Kdybyste přišli za týden, možná za měsíc, tak už by to bylo hotové. V něm bude otočná deska, na které se bude otáčet televize, zatím se otáčí na kůlu. Takže když vaříte, díváte se na televizi, když jíte, otočíte si televizi se a když odpočítáte v obýváku, tak taky. To je ta generace, co pořád něco sleduje.

Když se zastavíme u jídelního stolu, prý jste ho vyráběla.

Já si ho zase objednala, tentokrát u nějakých Poláků a byl to týden, tři týdny, tři měsíce a nic. Tak jsem se ptala Kordulky, ať mi ukáže, jak měl vlastně vypadat. Zjistila jsem, že to jsou tři desky, zajela jsem vedle do vesnice, tam mi uřízli smrkovou desku, já jsem ji natřela tmavým olejem a máme stůl. A ušetřila jsem spoustu peněz a mám z obrovskou radost. Natírala jsem tu i podlahu, kterou jsem i brousila. Mě upřímně, ty rekonstrukce baví. Je to takový můj koníček, ale letos už toho bylo moc.