Jak jste se tu ocitli? Z pražské Harfy téměř za Prahu? Jak velký to byl šok?
Tereza: Pro mě ani ne, já jsem vesnické dítě vyrůstala kousek odsud, v Roztokách. Ale v Praze na Harfě přišlo druhé dítě a říkali jsme si, že bychom se měli přesunout do většího bydlení. Hledali jsme a hledali. A přišel covid a my jsme si řekli, že opustíme ideu bytu, kdyby přišly nějaké další zákazy, tak bychom se s dětmi nedostali vůbec ven a začali jsme hledat baráček, a nějakou shodou okolností jsme se ocitli tady.
A tady jste s tím oba souzněli?
Václav: Já jsem do baráčku nechtěl, připadal jsem si na to ještě mladej :). Ale zamilovali jsme se tady do toho oba dva hned.
Projděme si vaše zamilované místečko – kuchyně je na míru a máte levitující varnou desku!
Tereza: To jsem viděla někde v časopise, byla tam varná deska, na traverze, všichni mi říkali, že je to nepraktické, že je pod tím místo.
Václav: Jenže Terezka to sice viděla na obrázku, ale nevěděla kde, a nemohla tu fotku najít :). A nikdo nevěřil, že to jde. A všichni říkali, že tam patří skříňky a musí tam být skříňky. Ale ona si stála za svým a dopadlo to skvěle.
A měla vaši podporu?
Tereza: No, Václav do kuchyně moc nechodí, takže do tohohle mi nemluvil :). Ale jak jste se ptala, jestli tady se vším souzníme, tak my, když jsme sem vešli, tak první věc, kterou manžel udělal v novém baráku, sotva dostavěném, bylo, že se tu procházel a říkal: Tady by se to mělo vybourat, a tady uděláme ještě jedny dveře, tady bych to zazdil, tady uděláme příčku…
Václav: Hned jsme vybourali dveře a byl to ten nejlepší nápad.
Tereza: Musím říct, že tu nebyly dveře mezi garáží a obytným prostorem, do garáže se chodilo venkem. A kdybychom si dělali čárky, tak jsou to nejpoužívanější dveře v celém baráku. Takže můj muž měl pravdu.
Kdo z vás miluje ty nové kousky, které vypadají jako staré, a kdo ty staré kousky, které budou vždycky in.
Tereza: Můj muž miluje devadesátky a osmdesátky.
Václav: To není pravda :).
Tereza: On je ten staromilec a já mám ráda kousky, které jsou moderní a vypadají jako že jsou staré.
Václav: Já s tím nesouhlasím. Ale na to nemáme čas, takže já bych to nerozvíjel.
Terasu a zahradu jste vymýšleli sami?
Tereza: To byl společný návrh nás dvou, na kterém se podílela spousta odborníků.
Václav: Na té realizaci potom.
Tereza: Třeba naše zahradnice je taková fajn paní, tak ta přišla, my jsme jí řekli, co asi chceme, ona si to zapsala a za 14 dní sem nakráčela četa lidí, a ona jen říkala: Tohle dej sem, tohle támhle, tady bude strom, tady zasypejte díru…
Václav: Asi za dva dny bylo hotovo.
A ty dřevěné terasy?
Tereza: Ty jsme si vymysleli. Naše dcery milují koupání a my jsme přemýšleli, jestli bazén, nebo nějakou úspornější variantu, a pak se nám strašně líbil nápad mít tu normální vanu, A protože jsme v kopci, tak nás napadlo tu vanu zakomponovat do těch stupňů na terase. Má poklop a když je zavřený, tak nikdo neví, že v tom stupni terasy je.
Co jste tu chtěli zrealizovat a ještě jste to nestihli?
Tereza: Mám velký rest, už asi dva roky, chci vyměnit vchodové dveře.
Václav: To se mi ulevilo. Já myslel, že řekne, že už tři roky chce venkovní sprchu, protože já ji budu používat.
Tereza: Ano, je to věc, která visí na nějakém listu přání…
Václav: Zapíchneme tam zahradní a taky to bude fungovat :). Ale teď vážně, snad se k tomu na jaře dostaneme.
