Tu barvu jste si přál?
Ano, já mám už od roku 2008 kostým ve fialové barvě, takže ta fialová se nese i v tom bytě. Bylo jí tu tedy mnohem víc, ale pak mi jí zkrouhl jeden designér a říkal, že už je to moc. I mě už se to tak zdálo.
Vy jste tehdy přišel do rozestavěného bytu a řekl jste dost, já to chci jinak?
Přesně tak. Věděl jsem, že to bude úplně jinak. Žádná vana, ale sprcha…Takže pak se to dodělávalo podle mých představ.
Nápad se stropem, který má v sobě něco jako fialovou řeku, byl váš?
Ten byl můj, já jsem viděl někde fotku, kde to bylo podobné, takže designéři to nějak vymysleli. Chudák pán, který to pak dělal, s tím měl hodně práce, protože v těch zatáčkách, v podhledech, se to špatně dělá.
Celé to svítí, na světla jste vůbec zacílený.
Já jsem si říkal, že chci světla pro každou denní dobu, když se vzbudím, tak chci přírodní, na snídani chci mít osvětlené pódium, na oběd strop a na večer si třeba zapálím jenom svíčku. Takže spousta světel tady je, to jsem takhle chtěl.
Na zmíněném podiu stojí piano, tedy mini křídlo, hrajete na něj?
Hraju, profesionálně jsem hrál od 10 do 11 let. Hrál jsem i Bacha, pak jsem přestal a zase se k tomu vrátil, protože mi to chybělo. A první, co jsem věděl, že tady v tom bytě bude bylo, že tady v tom rohu bude stát to mini křídlo.
Nechal jste si vybudovat niku na DVD, sbíráte filmy?
Už ne, už je nemám kam dávat, takže jsem zvolil flashku.
Kuchyně je velmi prostorná, ale moc času v ní netrávíte.
Ráno si dám tu snídani, odjedu a večer se vrátím najezený a uvařím si čaj. V době covidu jsem vařil, mám tu dokonce kuchařky. Jen je problém, že já u každého receptu musím tu dobu přípravy vynásobit třemi, mě to jde hrozně pomalu, vždycky než něco zvážím, to trvá.
Protože vy jste puntičkář, perfekcionista, v pracovně máte neuvěřitelně srovnané tužky a pastelky.
Jojo, to musí být, fixy, lihovky, pastelky, když dělám nějaké papíry, tak to barevně označuji, prostě šanonář. A když dělám nějakou rekvizitu a něco kreslím, potřebuju sáhnout a mít to, co se nato hodí. Je tam spousta různých lepenek v různých barvách a materiálech.
Skříň s rekvizitami bere dech, co bylo dřív - skříň nebo vyměřené, co bude v ní?
Nejdřív byla skříň, jediné, co mělo rozměry bylo 18 šuplíků.
Krabice na policích májí čísla, ale šuplíky nejsou označené, proč?
To je schválně. Kdyby se tu objevil nějaký zloděj, tak aby hned nevěděl, kde mám třeba karty nebo falešnou, umělou hrdličku. To mám v hlavě. Ale každá krabice má své číslo, já mám seznam abecedně, co v které krabici je. Když někdo řekne, chci kouzlo s hruškou, kouknu do seznamu a vím, ve které je hruška uložená. Těch rekvizit jsou stovky, bez systému by to nešlo.
Změnil byste tu po těch letech něco?
Já už bych nic neměnil, ale je pravda, že už mám dnes jiné představy, třeba kdybych budoval něco jiného, dal bych víc dřeva, tak jsem si dal do jídelního koutu alespoň dřevěné lísky. Ale jinak jsem tu spokojený.
