Pocházíte z Mostu – jak jste se dostala do Prahy? Byly vaše začátky v metropoli, pokud jde o bydlení, dobrodružné jako v takových případech bývají? Absolvovala jste jako jiní podobní koleje, studentské podnájmy, bydlení s kamarády?

Žít a pracovat v Praze jsem chtěla už od malička. A tím, že to byl můj velký sen, překonat všechna úskalí, jako je učit se jezdit v metru, orientovat se, pro mě bylo jednodušší než pro ostatní, protože jsem to opravdu chtěla. Měla jsem tu možnost, že jsem získala hlavní roli v muzikálu Děti ráje, do Prahy jsem se díky tomu dostala v sedmnácti letech. Z Mostu se mnou do Prahy přišla i kamarádka, která v Dětech ráje taky hrála. Měla tady už byt, tak jsme se domluvily, že spolu budeme nejen hrát, ale i bydlet.

Jak vám to dlouho vydrželo – bydlení s kamarádkou?

Tři čtyři roky jsme spolu žily a jsme kamarádky dodnes, takže náš vztah se nepochroumal, ačkoli v miniaturním bytě jsme byli čtyři – takové to klasické studentské bydlení jsem tedy zažila. Někdy to bylo náročné, ale vzpomínám na to moc ráda.

A jaká byla vaše další adresa – pokračovalo studentské bydlení, nebo jste už šla do „svého“?

U této kamarádky už nám to bylo malé, protože každá měla přirozeně nějakého chlapce, už jsme se do toho malého bytu zkrátka nevešli. Donutilo mě to, abych si našla něco svého. Odešla jsem do podnájmu, na Vinohrady. I to byl takový malý byteček. V něm jsem chvíli bydlela s přítelem, ale časem jsem začala chtít pryč z centra, trochu do ústraní, do klidu. Už jsem byla „přecentrovaná“. (smích) Našli jsme si byt v Jinonicích, v novostavbě, v Německé čtvrti, kde s manželem a synem žijeme doteď, nicméně stále v podnájmu.

Jaké má tato čtvrť kromě klidu výhody pro rodinu s malým dítětem?

Za námi je hned Vidoulský les, což je úplně úžasné na procházky s Matějem, je tam klid. Auta tam samozřejmě jezdí, ale není to tak frekventované.

Podnájem je sice pohodlný, ale neuvažujete přece jen o vlastním bydlení? Byt, dům, hypotéka…

Právě teď jsme ve fázi, kdy řešíme, jestli hypotéku dostaneme, nebo ne (smích), a doufáme, že se přesuneme opravdu do vlastního.

Hodláte asi zůstat v Praze. Už máte vybranou lokalitu, kde se zabydlíte opravdu natrvalo?

Určitě to bude Praha. Oba dva s manželem jsme z malého města, já ze severu, on směrem na Moravu, ale Praha je nám blízká. Nebojíme se ani širšího centra.

Asi tedy byt, když v širším centru…

Ano. Hodláme ale všechno promyslet a vybrat tak, aby to vyhovovalo nejen nám, ale i Matějovi, jeho potřebám.

Co bude pro Matěje důležité?

Určitě blízkost škol, školek, abych se ho nebála pustit jednou samotného, i když strach budu mít vždycky… Budeme to hodnotit případ od případu, rozhodující bude i energie toho místa a prostoru. Je spousta aspektů, které budeme brát v úvahu…

A co je pro vás na bydlení to nejdůležitější, pokud jde o prostor – byt jako takový, dispozice, světlo, styl?

Určitě bych chtěla, aby kuchyně byla spojená s obývacím pokojem, protože mám ráda velké, otevřené a vzdušné prostory. Nejlépe, abychom byli obklopení dřevem. A aby tam byla terasa nebo balkón, to je pro nás důležité, protože pěstujeme bylinky…(smích)

Jak to všechno v současnosti zvládáte – role v Modrém kódu na Primě, manžel s náročnou prací jevištního mistra, dvouletý syn, bydlení v Jinonicích, kde je krásně, ale přece jen cesta do centra a zpět zabere určitý čas, do toho vybírat byt a zařizovat hypotéku…

Zvládáme to zatím s manželem a máme dvě kamarádky, které občas pomohou, protože když jsme oba v divadle, se synem přirozeně být nemůžeme. O víkendech obvykle hlídají moji rodiče nebo přijede i druhá babička, ale ta je dost daleko. Zatím nezvládám vybrat chůvu. Režim je náročný, pokaždé jiný, takže si Matěje občas bereme i do práce…

Už se zúčastnil i natáčení Modrého kódu? Nebude v něm náhodou hrát?

Asi ne, ale už se na mě díval v kostymérně přes obrazovku, tak byl klidnější. Možná na něj tu nervozitu přenáším já, pro mě je trochu náročné skloubit to vnitřně, protože mám pořád pocit, že ho o něco okrádám. Ale samozřejmě jsem šťastná, že mám tuhle práci, a jsem ráda, že nám to zatím vychází.