Chalupáři s Jiřím Sovákem a Josefem Kemrem v hlavních rolích se stali nejsledovanějším seriálem letošního léta. Česká televize s nimi každou neděli láme rekordy a režisér Filip jen žasne. „To jsem netušil, že to bude mít i po těch létech takový úspěch,“ svěřuje po cestě Filip, který zprvu seriál točit vůbec nechtěl.
„Scénář mi připadal laciný, jako takové drobné spotřební zboží. Připadalo mi, že když to vezmu, tak trochu ze sebe slevím,“ komentuje režisér. Byl ale bez práce, a tak bylo rozhodnuto. „Řekl jsem si: Ta látka vlastně nemůže nikomu ublížit ani popudit ty, kteří seriál musí schválit. Vadilo mi jen, že podstatou scénáře je vlastně lež. Na vesnicích to opravdu takhle idylické tehdy nebylo,“ uvažuje nahlas Filip a dodává: „No obsazeni ale byli ti nejlepší a šli do toho s chutí, takže seriál byl plný pohody a legrácek, které ani nebyly ve scénáři.“
Vzpomínka v kukuřici
To už jsme přijížděli do Višňové. „Jeďte tamhle. Tam jsem točil ten kostelík, když seriál začíná a jdou titulky,“ říká Filip. Jedeme na pole. „Dřív tam rostla vojtěška, teď tam bude určitě kukuřice, přinejlepším řepka olejka,“ přemýšlí režisér. A má pravdu. Blížíme se ke kukuřici. „Tady zastavte. Půjdeme pěšky,“ říká a najednou zajásá: „Tady, tady to přesně to bylo!“ A tak režiséra fotíme na místě, kde před čtyřiceti lety stál s kamerou.
Dobrý den, jste to vy?
Z pole jdeme pěšky k legendární chalupě, kde byl ten slavný orchestrion. Míjíme hřbitov. „Jé, dobrý den, pane režisére, jste to vy?“ haleká na Filipa paní s kolem.
„To jsem já, ta s kočárkem, jak jste mě točil, pamatujete? Dcera už je velká.“ To už přicházíme k chalupě. „Kadibudka už tu není. Kůlna, ta zůstala, a tady, jak je ten balkon, byl ten dřevěný ochoz,“ vzpomíná Filip a jeden místní ho hned informuje: „Bydlí tady dcera těch původních majitelů. Jakmile dostali za seriál zaplaceno, přistavěli jedno patro.“
Vyměnil jste mě za Bočanovou
To už volá starosta Višňové Nekolný. Je poledne: „Kde jste? Hospoda je plná a nemůžou se režiséra dočkat. Mají až od šesti večer, kvůli němu otevřeli dřív.“ Seriálová hospoda je plná pamětníků.
„Vevnitř se tu ale nenatáčelo, měli jsme v tom sále, tehdy v hasičárně, jen základnu. Vlastně tady ve Višňové se točilo jen venku, všechno ostatní byly ateliéry,“ komentuje Filip a zdraví se s hospodou.
„Pamatujete si na mě? To jsem já, ten malý kluk, jak jste mě točil s tím čápem. Potom jste mě tam nedal a tu scénu dostala Bočanová.“ Filip se usmívá, podává si s mužem ruku, zasedá ke stolu a dává si první doušek piva.
Vezměte si bramborák
„Nesou se bramboráky,“ zní sálem a přichází »bramboráková Věra«: „Jsou speciálně pro vás, se škvarkama.“ Filip ochutnává. „A tady, to je domácí eskymo dezert. Jsou v tom i cukety, “ pokračuje Věra a režisér s plnou pusou uznale pokyvuje.
Kapři by stejně chcípli
Pak se jede k rybníku, kde Sovák s Kemrem lovili kapry, ke zdravotnímu středisku, před kterým zastavoval autobus s řidičem Vladimírem Menšíkem, k faře... „Moc se toho nezměnilo,“ konstatuje Filip. Rybník se za těch čtyřicet let jen zanesl a zarostl. Pár ryb v něm ale plave. „Ty kapry, když jsme točili, museli navézt,“ vzpomíná režisér. „A vesničané je potom rozkradli,“ reaguje jeden z místních. „Udělali dobře, vždyť by ti kapři stejně chcípli,“ kontruje Filip.
Loučí se se starostou, který praví: „Místní vymysleli, že za rok musíte přijet i s herci a oslavit 40 let od Chalupářů.“ Filip se usmívá: „Pokud tady na tom světě ještě budu, tak jsem pro každou srandu.“
