Ve snímku režiséra a scenáristy Paula Haggise je manželka Johna Brennana (Crowe) Lara (Elizabeth Banksová) zatčena pro vraždu svého šéfa, kterou, jak tvrdí, nespáchala. John snaží udržet rodinu pohromadě, vychovává jejich syna (Ty Simpkins) a učí na univerzitě. Mezitím usilovně pátrá po každém dostupném důkazu, aby dokázal nevinu své ženy.
Po zamítnutí posledního odvolání začne mít Lara sebevražedné sklony a John se rozhodne pomoci své ženě uprchnout z vězení. Při vymýšlení plánu útěku se tento jinak obyčejný muž seznamuje s neznámým a nebezpečným světem a riskuje vše pro ženu, kterou miluje.
"Vždy jsem chtěl natočit thriller, především takový, kde by v popředí byla láska. Tady jsme měli klasický scénář jako od Hitchcocka - úplně obyčejný muž, který se v tom případě vrhne do mimořádných okolností," uvedl Haggis, který je jako scenárista a režisér držitelem Oscara za film Crash. Podepsán je jako scenárista i pod dalšími oscarovými snímky, například Million Dollar Baby, Dopisy z Iwo Jimy či Vlajky našich otců.
Už když psal scénář snímku Tři dny ke svobodě, představoval si prý v hlavní roli Crowea známého z tak rozdílných příběhů, jako jsou Gladiátor, Čistá duše nebo Odvrácená strana světa. "Hodí se skoro do každého filmu, ale do tohoto se hodí naprosto přesně, protože mnoho ze záměrů musí být zprostředkováno beze slov. A Crowe je typ herce, který se naprosto otevře a nechá vás nahlédnout přímo do srdce, hluboko do temných koutů své duše," podotkl Haggis.
"Film není ve skutečnosti o tom, zda je ta žena vinná nebo ne. Je o tom, co může být u soudu prokázáno a jestli na tom někomu, kdo vás miluje, záleží a věří vám, ať se stane cokoli," uvedla představitelka Lary Banks. Původní snímek Pour Elle s německou herečkou Diane Kruger byl v České republice uveden pod názvem Nevinná.
Nové zpracování staršího filmu nebo počítačové hry (remake), pro které je charakteristické, že nevychází z původní literární předlohy, ale napodobuje předchozí zpracování, je v americké produkci poměrně časté. Z evropských filmů se nové hollywoodské podoby většinou dočkaly úspěšné francouzské snímky, například Ptačí klec, Návštěvníci, Táta, nebo milenec, Brutální Nikita nebo Tři muži a nemluvně. Podle některých filmových publicistů současný trend remaků evropských filmů starých maximálně dva roky svědčí o určité krizi amerických scenáristů.
