Příběh domu, který se odjakživa nazývá U bílé botky, nebyl vždycky trudný, když ho Slávka Budínová koncem šedesátých let minulého století koupila, byl to dům jejích snů.
Zpočátku v něm žila se svojí maminkou, později s manželem, režisérem Ivo Tomanem (†70, 1994). Díky dotaci města jej mohla upravit a zrekonstruovat nejen podle svých představ, ale také představ památkářů.
Rekonstrukce
Někdy ovšem měla až příliš velká přání, jak dnes vzpomíná architekt Jiří Dvořáček, který jí pomáhal s jejich realizací. „Ten dům se vlastně rekonstruoval přesně podle Langweillova modelu. Část směrem do ulice U lužického semináře se ale musela zbourat a dostavět nová. Slávka byla dost velkorysá. Musel jsem její sny krotit. Sotva jsem někam odjel, už měla objednané zlaté kliky, nebo nějaký jiný luxus…“ směje se architekt.
Host
Architekt Dvořáček byl asi jedním z posledních hostů domu po smrti Slávky Budínové a po povodni v roce 2002, která přišla týden nato. Dodnes nemůže zapomenout na neskutečnou spoušť, kterou voda nadělala. „Železná vrata jsme našli až u ministerstva financí, o několik set metrů dál…“ vzpomíná architekt.
