Oba vyřazení soutěžící patřili mezi hlasité zastánce Dáši, která byla coby zrádce vyhlasována v předchozí epizodě u kulatého stolu. Obzvlášť na Zdíši bylo rozčarování po odhalení energické spisovatelky dost vidět. Co jí v tu chvíli běželo hlavou? Překvapivě to prý nebyl smutek ani zklamání, jak by se mohlo zdát. „Ten můj výraz byl jedna věc, ale já už byla tou dobou docela vnitřně odevzdaná. A spíš jsem se v duchu celé té situaci smála – tomu, jak mě Dáša obehrála, jak fantastická v té roli byla. Jasně, šok to byl, ale rozhodně jsem necítila zášť. Fandila jsem jí a bylo mi líto, že to nedotáhla do konce,“ říká známá investigativní novinářka ve studiu.
Ani Tomáš neměl Dášu v hledáčku, jeho pověstný lynč byl ten den namířený proti Annelie, druhé zrádkyni. „Já byl naprosto přesvědčený, že Annelie je zrádce. Odhalení Dáši ji ale i v mých očích částečně očistilo. Nicméně nutno říct, že Dáša hrála opravdu bravurně a všem jejím budoucím partnerům bych chtěl vzkázat, že když Dagmar Digma Čechová pláče, nemusí to ještě znamenat, že je věrná,“ směje se lovec pašeráků při vzpomínce na jednu z předchozích misí, kdy ho Dáša svým dojetím totálně zmátla.
Byl to ale právě Tomáš, koho se nakonec zbývající zrádkyně Annelie rozhodla vydírat. Což nebylo zas tolik překvapivé vzhledem k tomu, že k sympatickému hráči chovala od začátku nepřehlédnutelné sympatie. „Já jsem na hrad přišel s tím, že chci být zrádce, mentálně jsem byl na tu roli nastavený. Takže mi pár dní trvalo se sžít s tím, že jsem věrný. Když to nakonec přišlo, a já se zrádcem stal, užil jsem si to. Ačkoliv to fakt netrvalo dlouho. Bylo pro mě těžké se tak rychle přeorientovat a ten den jsem byl vlastně asi méně výrazný než dřív. První půlku dne jsem se totiž soustředil jen na to, aby to na mě nikdo nepoznal, abych se neprořekl,“ přiznává.
A právě proto musela být na Tomášově prvním konkláve zavražděna Zdíša – bál se, že zrovna ona by pro něj mohla být největší hrozbou. „Zdíša umí číst lidi, všímá si změn. A my si byli docela blízko. Takže holt musela zemřít, aby nehrozilo, že to na mě okamžitě pozná,“ prozrazuje s úsměvem. Na vzájemné energii obou hráčů je ale jasně vidět, že to jejich vztahy absolutně nenarušilo.
Říkat, že jsme trdla, není fér
Že k vydírání dojde, bylo ten večer zřejmé, jak by se čistě hypoteticky zachovala Zdíša, kdyby si Annelie vybrala právě ji? Byla to totiž ona, která se na hradbách často oháněla tím, že musí být věrná, jinak by si mohla poškodit profesní reputaci. „Nejsem si jistá, jestli bych vydírání od Annelie přijala. Ale od Dáši? Klidně,“ říká překvapivě. Jak to tedy bylo s tou často deklarovanou nutností věrnosti? „Šla jsem tam s tím, že chci být spíš věrná. Ale jasně, že hrozilo, že ze mě udělají hned na začátku zrádce. Šla bych do toho, proto jsem přece šla do té hry. Aspoň by byla sranda. Narovinu – tvrdit, že si nemůžu dovolit být zrádcem, byla z velké části taktika. Bylo to to jediné, co jsem ve skupině mohla používat a pozici jsem si tím jednoznačně upevnila,“ dodává.
Na Zdíšu i Tomáše se přitom snáší velká vlna kritiky – že coby úspěšná novinářka a lovec pašeráků vlastně ve hře nic moc nepředvedli. Co to s nimi dělá? „Upřímně vůbec nic. Já teda komentáře skoro nečtu. Navíc jasně, část diváků asi najela na ten narativ, že jsme dvě trdla, co na nic nepřišli. Myslím, že je ale pořád většina těch, které baví právě to, jak je ta hra ďábelská a nevyzpytatelná, že ji ani elitní novinářka nerozluští.“ myslí si Tomáš. Své k tomu má i Zdíša. „Nemyslím si, že je úplně fér nám vyčítat, že jsme stáli za prd. Ta hra je v tomhle extrémně těžká a myslím, že já, Tomáš i další z naší skupiny, jsme docela zvládali přečíst, když někdo hrál něco, co je ve skutečném životě jinak. Ať už jde o Barnabáše se Štefanem, o Juru, o Niku… U těch všech nám něco nehrálo. Ale být zrádce nebo věrný, to jsou uměle vytvořené role, nejsou to lidské charaktery, proto se to odhaluje dost těžko. Navíc v té hře je opravdu málo času, kdy se s ostatními můžete bavit, ten prostor na rozklíčování čehokoliv je tam fakt minimální,“ vysvětluje.
Šli by, se svými současnými zkušenostmi, tedy do Zrádců znovu? V tom se jejich názory liší. „Já bych šel určitě. Městečko Palermo miluju od dětství a moct si to zahrát takhle ve velkém, to je pro mě splnění mého dětského snu. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem ten koncept, že by se to dalo hrát jako velká televizní show, nevymyslel sám,“ prohlašuje Tomáš s nadsázkou. „Já popravdě nevím. Jsem hrozně vděčná, že jsem si to mohla zkusit, protože jsem to chtěla a tu hru mám moc ráda. Ale mám z toho smíšené pocity – ze sebe i z těch reakcí diváků. Na druhou stranu mi Zrádci hrozně moc dali i do mého dalšího života a profesního působení, takhle silná zpětná vazba vás vždycky posílí. Někdy je to ale samozřejmě nepříjemné,“ přiznává Zdíša.
Pokud jste fanoušky Zrádců a chcete se dozvědět o úhlu pohledu Zdíši a Tomáše mnohem víc – například o tom, proč se cíleně rozhodli být výraznými a hlasitými hráči, jaká taktika ve hře podle nich je a není ta správná, kdo z hráčů je v realitě jiný než na hradě nebo proč měl Tomáš na Křivoklátě často fyzický kontakt s ženskými spoluhráčkami, poslechněte si celý díl Poslední zrady ve videu nad článkem.


































