Tu hru jste si vybrala sama?
„Ano. To, že si můžu hry vybírat sama, je vlastně vrchol mé kariéry. Nosím je v hlavě strašně dlouho a čekám. Vždycky jsem raději potichu, aby mi je náhodou někdo nevzal. Takhle to bylo s Drobečky z perníku i s Cenou za něžnost. Stromy umírají vstoje, to je navíc i nádherný název. I moje máma chce umřít vstoje.“
A kdo by nechtěl?
„Kdo by nechtěl umřít vstoje jako strom? Nikdo nechce skončit upoutaný na lůžko. Každý si chce stoupnout a pak být podťatý. Jednou zkrátka člověk podťatý být musí, ale ne za špatných okolností.“
To je vlastně splněný sen všech herců – to, co se v uvozovkách povedlo Milanu Lasicovi.
„Neuvěřitelné. Zahrát představení, jít se dvakrát poklonit a najednou někdo řekne – jé, pane Lasico, pojďte, my vám pomůžeme na nohy… Pane Lasico? On umřel! – Zkrátka se uklonil a umřel. To se málokomu podaří!“
Vaše máma říkala, že on jí to tak trochu ukradl, protože přesně takhle by si to přála ona.
„Přesně tak. Třeba se jí to taky takhle podaří. Víte, když máma občas začne mluvit ve stylu, až já odejdu, hned ji zarazím – nemluv o tom, tu stovku prostě dáme! Já o tom, že někdo jednou odejde, vůbec nechci mluvit. Když odešla Jaruška (sestra Jiřiny – pozn. red.), máma se propadla až na samé dno a pak řekla – pro mě je Jaruška pořád ve Švédsku, pro mě Jaruška žije a je ve Švédsku, akorát si teď zrovna nezavoláme… To je krásné a nesmírně životaschopné.“
Jaká je zápletka hry?
„Babička čeká dvacet let na svého vnuka a dědeček se už nemůže dívat, jak se trápí. Sehraje proto pro ni hru na iluzi. Aby měla pro co žít. Copak člověk může umřít, když nemá pro koho? A samozřejmě má ta hra v sobě i humor.“
A vy hrajete tu babičku a prošla jste kvůli ní velkou vizuální proměnou.
„Na tu roli bylo zapotřebí zestárnout, ale ne tolik, aby na ni člověk měl ještě sílu. Myslím, že jsem v tom správném věku.“
V roli dědečka se alternují Otakar Brousek mladší a Ladislav Frej, zahrají si i Kamila Špráchalová, Čestmír Gebouský…
„…a Filip Cíl! Ten hraje už v mé čtvrté hře. Dvakrát mi hrál syna, jednou vnuka a taky milence!“
Slušný rozptyl!
„Když jsem kdysi hledala rychlý záskok do Drobečků z perníku, říkala jsem mámě – prosím tě, poraď mi někoho šikovného… A ona okamžitě vyhrkla – Filip Cíl! Budu si ho držet dál a dál, protože vedle něho se hraje skvěle. Člověku se totiž hraje dobře jedině vedle výborných spoluhráčů.“
Obraz a hůl od táty
Na obrazu, který visí za Simonou na jevišti, je její skutečná babička. „Namaloval ji kdysi můj táta. Ten obraz jsem našla na chalupě a všichni říkají, že ta podoba je neskutečná,“ prozrazuje herečka. „A jako rekvizitu používám tátovu skutečnou hůl. Tyhle reálné předměty z mého života mi na jevišti hodně pomáhají,“ dodává.
