Video se připravuje ...
Epicentrum: Šéfka Potravinářské komory o cenách mléka
Šéf agroskupiny Jan Šimek o (vinících) zdražování potravin: Budou Vánoce s příplatkem?!
Náklady na přípravu vánočního salátu nejspíš zvýší ceny brambor a kořenové zeleniny, vyrobit či koupit cukroví by ale nemělo být dražší než loni. Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro Blesk Jan Šimek z JTZE. Šéf druhé největší zemědělské skupiny v Česku také hovořil o tom, kdo bude nejvíc profitovat z vládního plánu, aby zemědělskou půdu mohli přednostně získat ti, kdo na ní hospodaří.
U kterých potravin lze očekávat zdražení? A kdy?
Myslím, že není namístě strašit plošným zdražováním potravin. Do konce roku může zdražit především zelenina a potraviny, jejichž výroba, skladování nebo doprava jsou náročné na energie. U zeleniny se navíc projevují dopady letošního sucha a s příchodem zimy se bude stále více spoléhat na skladovanou produkci nebo dovoz. Tam se mohou vyšší náklady na energie a dopravu projevit poměrně rychle. To ale rozhodně neznamená, že musí zdražit všechno. U některých komodit naopak vidíme výrazný pokles cen. Bohužel se ale rozevírají nůžky mezi cenami potravin v obchodech a výkupními cenami, za které svou produkci prodávají zemědělci. Ty jsou v průměru o sedm procent nižší než loni. Zemědělci tedy dostávají za svou práci méně peněz, přestože jim současně rostou náklady. A to je problém, který z pohledu zákazníka při pohledu na cenovku v obchodě není vůbec vidět. Je třeba si navíc uvědomit, že potraviny stále nejsou nijak drahé.“
Na to se názory mohou různit.
„Před 10, 20 nebo i 30 lety, když započteme reálnou inflaci, byly potraviny v poměru k platu dražší. Jinými slovy si nyní za průměrný plat koupíme více potravin než v minulosti. Možná že tomu tak není při pohledu například na poslední dva roky, ale v dlouhodobém měřítku rozhodně.“
Jak to bude s máslem, mlékem, sýry a vepřovým, které jsou dnes levnější než loni? Zůstane to tak?
„Mléčné výrobky a vepřové mohou být ještě nějakou dobu relativně levné. Momentálně je na evropském trhu převis nabídky, který drží ceny nízko navzdory rostoucím nákladům zemědělců. Například výkupní ceny mléka meziročně klesly o více než čtvrtinu, což je pro chovatele dojnic velmi výrazný propad. Nemyslím si ale, že současné nízké ceny vydrží neomezeně dlouho. V zimě se dá čekat mírný růst, zejména u mléčných výrobků. Produkce mléka totiž během roku kolísá, v zimních měsících bývá obecně o něco nižší a mění se také jeho složení. Pokud se nabídka sníží, bude to postupně tlačit ceny vzhůru. Dlouhodobě navíc potraviny prodražují i stále přísnější legislativní požadavky. Zemědělcům a potravinářům přibývají nové povinnosti, zpřísňují se normy a jejich dodržování stojí další peníze. Je trochu paradoxní, že na jedné straně všichni chceme levnější potraviny, ale na druhé straně jejich výrobu dalšími regulacemi neustále prodražujeme. O tom, jak zemědělcům a potravinářům náklady naopak snížit, se přitom mluví mnohem méně. A pokud budou náklady na výrobu dál růst, dříve nebo později se to musí projevit i v cenách pro zákazníky.“
Jaká bude letos cena štědrovečerní večeře? Zdraží mouka, brambory, kořenová zelenina nebo vejce?
„Letošní Vánoce by podle mě neměly být celkově dražší než ty loňské. Kvůli letošnímu suchu a dražším energiím mohou být dražší brambory nebo některé druhy zeleniny, včetně té kořenové. U těchto potravin se totiž do ceny promítá nejen samotná úroda, ale také náklady na uchování produkce až do zimních měsíců. Na druhou stranu máslo, mléko nebo vejce mohou stát stále méně než minulý rok. Nečekám ani dramatické zdražení mouky, protože cena obilí zůstává relativně nízká. Obecně je dobré si uvědomit, že cena zemědělské suroviny tvoří často jen malou část konečné ceny potraviny.“
Dáte příklad?
„Například kilo chleba stojí podle statistického úřadu padesát korun a obsahuje osm set gramů pšenice, což představuje asi tři až tři a půl koruny. Pokud zdraží pšenice, na cenu chleba to nemá žádný vliv. Kdyby někdy někdo říkal, že zemědělci zdražují chleba, tak to není možné. To stejné platí u dalších komodit, jako je třeba mléko. I kdyby se zvýšila cena komodity o hodně procent, vliv na konečnou cenu potraviny je malý.“
Takže, mohou za to obchodníci…
„Zemědělci, potravináři i obchodníci se zásadně liší v tom, jak velkou mají možnost výslednou cenu ovlivnit. Zemědělec si například nemůže jednoduše říct, že mu zdražila nafta a hnojiva, a proto bude prodávat pšenici nebo mléko o dvacet procent dráž. Musí respektovat ceny na evropském trhu, protože jinak odběratel nakoupí levněji jinde. O něco silnější postavení mají potravináři a zpracovatelé, především pokud prodávají známé a zavedené značky, za které jsou zákazníci ochotni si připlatit. O konečné cenovce ale nakonec rozhodují obchodníci. Ti mají možnost pracovat s cenami jednotlivých výrobků, slevovými akcemi nebo vlastními značkami. To samozřejmě automaticky neznamená, že mají nepřiměřené zisky, protože i mezi obchodními řetězci existuje ostrá konkurence. Jejich prostor pro cenovou politiku je ale v celém řetězci největší. Čeští zemědělci dokážou řadu základních surovin vyrábět levněji než jejich zahraniční konkurenti. Důkazem je i to, že Česko patří mezi významné vývozce obilí. Kdyby například němečtí zemědělci dokázali vypěstovat pšenici levněji než my, dávalo by větší smysl ji z Německa dovážet než ji od nás vyvážet za hranice. Problém tedy není v tom, že bychom u nás nedokázali zemědělské suroviny vyrábět za konkurenceschopné ceny.“
Proč jsou některé české potraviny, například pivo, v Německu levnější než u nás?
Tohle není otázka úplně na mě, ale myslím si, že cenu potraviny neurčují pouze její výrobní náklady, ale především trh, na kterém se prodává. Když je české pivo v Německu levnější než v Česku, není to tím, že by jeho výroba pro německého zákazníka stála méně. Je to výsledek obchodní strategie, konkurence a toho, kolik jsou zákazníci za daný výrobek ochotni zaplatit. Německo je mnohem větší, bohatší a nesmírně konkurenční trh. Česká značka tam často musí o své místo na trhu bojovat s řadou místních i zahraničních výrobců. V Česku má přitom stejná značka zavedené jméno, tradici a zákazníci ji dobře znají. I to má na cenu vliv.“
Vláda reguluje ceny pohonných hmot a snížila spotřební daň z nafty, z té se část daně zemědělcům vrací. Vítáte regulaci?
„Každé opatření, které pomůže omezit prudké výkyvy cen pohonných hmot, samozřejmě vítám. Zemědělství je na naftě do určité míry závislé. Bez traktorů, kombajnů a další techniky se jednoduše neobejdeme a v době sklizně nebo setí nemůžeme práci odložit jen proto, že nafta zrovna výrazně zdražila. Je ale potřeba připomenout, že zemědělci mají systém takzvané zelené nafty, kdy se jim část zaplacené spotřební daně vrací. Pokud tedy stát spotřební daň sníží přímo v ceně nafty, promítne se to také do výše vratky. Zelenou naftu dostáváme proto, že z výnosu spotřební daně se financuje mimo jiné údržba a opravy silnic. My ale 98 % nafty spotřebováváme na poli, takže není důvod, abychom v takovém rozsahu přispívali na silnice, které při zemědělské výrobě prakticky nevyužíváme. Zásadní přitom není ani tak samotná výše ceny nafty, ale především to, kolik za ni platíme ve srovnání se zahraniční konkurencí.“
Jak srovnání vychází?
„Pokud mají například zemědělci ve Spojených státech výrazně levnější pohonné hmoty než my, získávají tím obrovskou konkurenční výhodu. Mohou vyrábět s nižšími náklady. Právě rozdílné výrobní náklady mezi jednotlivými zeměmi jsou proto pro konkurenceschopnost českého zemědělství mnohem podstatnější než samotná cena nafty. Z mého pohledu jsou ale ještě důležitější stabilní a předvídatelné podmínky pro podnikání. Zemědělec plánuje nákup hnojiv, osiva, techniky i další investice dlouho dopředu. Pokud se mu během několika týdnů zásadně změní ceny energií nebo pohonných hmot, velmi obtížně na to reaguje. Krátkodobá opatření mohou pomoci, ale pro dlouhodobé fungování zemědělství je mnohem důležitější vědět, s jakými náklady můžeme počítat.
Nyní se řeší předkupní právo k zemědělské půdě, vlastník pozemku by jej měl přednostně nabídnout tomu, kdo na půdě hospodaří. To podle kritiků z řad menších soukromých zemědělců nahrává velkopodnikům, jako je právě vaše JTZE. Co vy na to?
„Předkupní právo, které mimochodem jako nástroj existuje v některých zemích Evropské unie, mělo především omezit spekulanty se zemědělskou půdou. Ti často využívají toho, že vlastníci pozemků, například lidé, kteří půdu zdědili a sami na ní nehospodaří, nemají přesný přehled o její hodnotě ani o tom, co se s ní děje. Funguje to podobně jako u známých šmejdů, kteří lidem prodávali předražené hrnce. Vlastníkovi přijde dopis se zdánlivě výhodnou nabídkou, on na ni kývne a spekulant pak stejný pozemek za násobně vyšší cenu nabízí zemědělci, který na něm skutečně hospodaří. Rozhodně si nemyslím, že jde o opatření, které by mělo zvýhodňovat velké zemědělské podniky.“
A kdo tedy z toho má těžit?
„Česká republika má velmi rozdrobenou vlastnickou strukturu zemědělské půdy a většina zemědělců, malých i velkých, hospodaří z větší části na pronajatých pozemcích. Pro všechny je proto důležité, aby měli určitou jistotu, že na půdě budou moci dlouhodobě hospodařit. Jestliže do ní investujete, staráte se o její úrodnost a plánujete na několik let dopředu, je pro vás náhlá změna vlastníka samozřejmě nepříjemná. Navíc už dnes stát zemědělskou půdu chrání řadou předpisů, ať už jde o pravidla proti erozi, omezení výstavby nebo požadavky na střídání plodin. Přijde mi proto logické, abychom určitým způsobem chránili také možnost zemědělců získat půdu, na které dlouhodobě hospodaří, do vlastnictví. Za rozumné řešení považuji kombinaci informační povinnosti a možnosti dorovnat nejvyšší nabídku. Vlastník by tedy měl zemědělce, který na jeho pozemku hospodaří, předem informovat o tom, že půdu plánuje prodat. Díky tomu by měl mít tento zemědělec právo dorovnat nejvyšší nabídnutou cenu. To podle mě představuje spravedlivý kompromis. Majitel dostane za svůj pozemek tržní cenu, takže na prodeji nijak netratí, a zemědělec, který se o půdu dlouhodobě stará, dostane férovou příležitost ji získat. Podstatné je, aby půda nebyla pouze předmětem spekulací, ale aby na ní mohli zemědělci dlouhodobě a smysluplně hospodařit. Stabilnější podmínky totiž pomohou malým i velkým farmám. A v konečném důsledku také samotným vlastníkům půdy, protože dobře obhospodařovaná půda si udržuje svou hodnotu.“
Témata:
Češi mají přecpané mrazáky a špajzky nebojím se.