Made in Česko: Tři kamarádi opustili jistotu korporátů a založili platformu Viola. Bolt v oblasti péče o seniory
Opustili dobře rozjeté kariéry ve velkých firmách a rozhodli se řešit problém, který se s rostoucím stárnutím populace dotýká stále více rodin. Bývalý manažer Boltu Eduard Suchánek se dvěma kamarády založil digitální platformu Viola, která pomáhá hledat vhodné pečovatele pro seniory. Jak se z nápadu tří bývalých vrcholových manažerů stal fungující byznys a proč při výběru pečovatelů rozhoduje i otázka, zda by je pustili ke své vlastní babičce? I to přináší další díl podcastové série Made in Česko, která představuje příběhy českých firem a lidí stojících za nimi.
Když se řekne Bolt, většina lidí si představí aplikaci, přes kterou si objednají odvoz. Eduard Suchánek ale v podobném principu viděl inspiraci pro úplně jinou oblast - péči o seniory. Se dvěma dlouholetými kamarády proto opustili dobře rozjeté kariéry ve velkých firmách a založili digitální platformu Viola. Ta pomáhá rodinám najít pečovatele, kteří se postarají o jejich blízké. Za dva roky fungování už službu využilo více než tisíc rodin. „Jsme společnost, která se rozhodla vyřešit problém ne úplně ideální péče o seniory,“ vysvětluje Suchánek. Platforma má hledání pomoci co nejvíce zjednodušit. Rodina na webu zadá, kde a kdy péči potřebuje, a Viola jí pomůže najít vhodného člověka.
Za Violou stojí trojice Eduard Suchánek, Jan Hlaváč a Lukáš Uher. Všichni tři mají zkušenosti z velkých firem a před založením vlastního podniku zastávali vysoké manažerské pozice. Suchánek pracoval v Boltu, jeho společníci působili mimo jiné v Mercedesu a GoodData. Jejich výhodou ale nebyly jen profesní zkušenosti. Znají se už od studentských let a jsou blízkými přáteli. „Nestali jsme se společníky jen proto, že jsme si pragmaticky řekli, že by nám to spolu mohlo fungovat. Jsme opravdu nejlepší přátelé,“ zdůrazňuje Suchánek.
Právě to ale mohlo být také rizikem. Co když se podnikání přestane dařit a pracovní spory zasáhnou i osobní vztahy? Zakladatelé na tuto možnost mysleli od začátku a nastavili si přísnou společenskou smlouvu, která upravuje jejich vzájemné vztahy ve firmě. „Byznys často selhává. Nechtěli jsme, aby případně selhalo i naše přátelství,“ vysvětluje Suchánek. O společném podnikání se přátelé sice bavili už dříve, dlouho to ale byly spíš nezávazné řeči, jaké vedou kamarádi u piva. Když Suchánek přišel s konkrétním nápadem na Violu, dal ostatním dva dny na rozmyšlenou, aby vše probrali doma s manželkami. Do dvou dnů měl dvě souhlasné odpovědi.
Suchánek přitom neměl důvod utíkat z práce, která by ho nebavila nebo mu nenabízela perspektivu. Do Boltu, tehdy ještě pod názvem Taxify, nastoupil během vysoké školy na neplacenou stáž. Firma měla tehdy přibližně 50 zaměstnanců, v době jeho odchodu jich bylo už kolem 5000. Postupně se vypracoval až k řízení expanze na Blízký východ a do severní Afriky. Své působení v technologické firmě označuje za skvělou zkušenost. Právě tam ale také pochopil, že by jednou chtěl vybudovat něco vlastního. „Už od začátku jsem viděl, jak málo někdy stačí k tomu, aby z něčeho malého jednou vyrostla velká firma. Po pár letech jsem věděl, že to chci zkusit zopakovat. Jen jsem nevěděl, v jakém oboru,“ vzpomíná.
Pomoc do 48 hodin
Rozhodnutí odejít z dobře placené manažerské pozice samozřejmě znamenalo riziko. Suchánek ho ale vnímal jako nutnou součást cesty k něčemu novému. Navíc mu stále méně vyhovovala korporátní rutina, s rostoucí firmou přibývalo porad a ubývalo každodenní operativy, kterou měl rád. „Jsem typ člověka, který rád žije ve firemním chaosu. Lákalo mě začít zase od nuly,“ popisuje. Věděl také, že když člověk dělá něco, co ho baví, snáz se smiřuje s tím, že se na nějakou dobu vzdá příjmu, na který byl zvyklý.
Když Suchánek hledal oblast, ve které by mohl něco změnit, nešlo o jeho osobní zkušenost s péčí o někoho z rodiny. Přemýšlel především nad tím, kde by digitalizace mohla odstranit existující problém a zároveň pomoci širší společnosti. Péče o seniory mu dávala smysl i z podnikatelského hlediska, populace stárne, a tak bude lidí, kteří potřebují pomoc, přibývat. „Je málo odvětví, u kterých máte jistotu, že počet potenciálních klientů poroste. Tady tu jistotu bohužel máme,“ říká.
Viola je příkladem podnikání, které se dá začít budovat bez obří počáteční investice. Zakladatelé ji dosud financují z vlastních zdrojů a sami z ní zatím nemají příjem. Než se firma dostala k menšímu provoznímu zisku, vložili do ní přibližně 700 tisíc korun. „To je kouzlo digitálních platforem. Dá se to rozjet poměrně levně,“ popisuje. Zakladatelé počítali s tím, že nějakou dobu budou pracovat bez toho, aby jim projekt přinášel peníze, díky předchozím kariérám si na toto období mohli našetřit.
Jedním z hlavních příslibů Violy je rychlost. Rodina, která potřebuje pomoc, nemusí čekat dlouhé týdny, než se podaří někoho najít. V Praze, Brně, Bratislavě a Košicích, kde aktuálně působí, se podle Suchánka ve většině případů daří zajistit pečovatele do 48 hodin. Jak je možná taková rychlost v době, kdy se sociální služby potýkají s nedostatkem pracovníků? Klíčem je podle zakladatele flexibilita. Pečovatelé si mohou vybírat, kdy budou pracovat, a služba tak oslovuje i lidi, kteří hledají přivýdělek ke své hlavní práci, při rodičovské nebo v důchodu. „Náš průměrný partner odpracuje zhruba 45 hodin měsíčně,“ uvádí Suchánek.
Pustili by ho k vlastní babičce?
Ne každý zájemce ale dostane příležitost. Výběr pečovatelů je podle Suchánka jednou z nejdůležitějších částí celého projektu. Zjišťují předchozí zkušenosti, požadují čistý trestní rejstřík a zohledňují i absolvované kurzy či další doložitelnou kvalifikaci. Pokud někdo nemá žádnou zkušenost s péčí o seniora, a to ani z vlastní rodiny, Viola s ním nespolupracuje. Důležitá je ale také empatie. Zakladatelé si stanovili jednoduché pravidlo, kterého se drží dodnes: „Je to člověk, kterého bychom pustili k vlastní babičce? Pokud je odpověď ne, tak u nás neprojde.“ Tímto sítem podle Suchánka projde jen zhruba polovina zájemců.
V Česku stojí běžná hodinová pomoc prostřednictvím Violy 290 korun, z této částky si platforma ponechává 20 procent, zbytek dostává přímo pečovatel. Za dva roky fungování pomohla Viola už více než tisícovce rodin. Nechce přitom nahrazovat tradiční sociální služby, ale spíše doplňovat místa, kde systém naráží na své limity. Pomoc může být užitečná například v době, kdy rodina čeká na místo v domově pro seniory, nebo když starší člověk potřebuje hlavně společnost. „Když si chce senior jen povídat a mít někoho u sebe, nemá v tradičních službách takovou prioritu jako člověk, který se sám nedokáže najíst nebo vykoupat. I tady ale může být pomoc velmi důležitá,“ vysvětluje Suchánek. Právě podobné mezery chce Viola vyplňovat. Do budoucna plánuje rozšíření do dalších měst v Česku a na Slovensku. Její nejbližší prioritou je ale otestovat službu na západních trzích a zjistit, jak bude fungovat v zahraničí.
Jak je Viola připravená na rizika, která s podnikáním v péči o seniory souvisejí? Jaké má nejbližší i dlouhodobé plány a vyzkoušeli si sami zakladatelé někdy práci pečovatele? Poslechněte si celý nový díl podcastové série Made in Česko a vše se dozvíte.
založili si živnost na důvěřívých důchodcich. to budou určitě chtít tak dotaci od statu, zdravotních pojištoven a tisice od důchodcu.