Prvorepublikovou rozlehlou vilu si nejslavnější filmová Maryša pořídila ze svých honorářů, když ještě šla z role do role. Jirka, ač se narodil v Londýně, zde trávil nejranější dětství.
Po neúspěšném pokusu o přechod státní hranice na Západ v říjnu 1951 byla ovšem Jiřina Štěpničková zatčena. „Moje matka byla odsouzena k patnácti letům odnětí svobody a zároveň jí propadl veškerý movitý i nemovitý majetek, včetně té vily,“ napsal Jiří Štěpnička do své vzpomínkové knihy.
Komplot připravený státní komunistickou StB přinesl kýžené ovoce. „Noví majitelé se do vily stěhovali už ve chvíli, kdy šla Jiřina teprve do vazby a ještě vůbec nebyla odsouzená!“ zavzpomínal pro Blesk hercův bratr a malíř Jan Samec (70).
Po roce 1989 se Jiří Štěpnička rozhodl získat v restituci dům zpět. A tehdy o něj přišel vlastně podruhé. Byla to pořádně hořká pilulka. „Já to bohužel nemůžu dokázat, ale na protokolech, kde se jedná o likvidaci movitého majetku, se objevuje stejné jméno jako těch lidí, kteří dnes ve vile bydlí,“ tvrdil v roce 2003 Štěpnička. To už se soudil 12 let.
„Bylo to zvláštní. Při těch soudech to vždy měla nějaká mladá soudkyně, která pak otěhotněla, a začínalo se znovu od píky s tou, která nastoupila po ní,“ okomentoval hercův boj o vilu bratr Jan.
Nakonec se Jiří obrátil na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Neuspěl ani tam. Česká justice odůvodnila průtahy a léta soudů tím, že se herec stále odvolával. Bylo to jako ve špatné komedii. „Štrasburk byl velice finančně náročný a zdlouhavý, vše se muselo nechávat překládat do francouzštiny. Taky zaznělo, že kdyby mu to vrátili, vznikla by další nespravedlnost. Nakonec to Jirka raději po patnácti letech vzdal,“ popsal anabázi Jan Samec. Podle něj se brácha naštěstí vilou netrápil, jen ho to pořádně štvalo…
Vilu na Zbraslavi za desítky milionů herci nevrátili, zato tam po jeho mamince pojmenovali jednu z ulic…
»Komančská« past
Jiřina Štěpničková chtěla utéct ze země po komunistickém převratu v únoru 1948. O přechod hranic na Západ se pokusila 21. října 1951 i s tehdy čtyřletým synem Jiříkem. Jenže celý útěk byl nastraženou akcí tajné policie. Místo svobody tak herečku čekal život za mřížemi.
Soud jí napařil 15 let, někteří »rudí« kolegové z Divadla na Vinohradech pro ni dokonce žádali trest smrti! Nakonec si odseděla skoro 10 let, podmínečně propuštěna byla krátce před prezidentskou amnestií. Koncem 60. let se dočkala i rehabilitace.
Až tehdy se dozvěděla, že její útěk byl už od okamžiku doručení podvrženého dopisu s výzvou k emigraci od režiséra Františka Čápa »komanči« nastražená past. Past se jmenuje i film, který o jejím případu natočil podle svého scénáře režisér Viktor Polesný (78).
