Mor, neštovice, AIDS i covid: Nemoci, které změnily dějiny lidstva

Pravé neštovice děsily lidstvo nejméně tři tisíce let. Vysoce nakažlivé virové onemocnění způsobovalo horečky a charakteristickou vyrážku, která se měnila v puchýře a strupy. Přeživším často zůstávaly hluboké jizvy, někteří nemocní oslepli.

Obrovskou zkázu přinesly neštovice po příchodu Evropanů do Ameriky. Původní obyvatelstvo proti zavlečeným infekcím nemělo vytvořenou imunitu a epidemie přispěly k drastickému úbytku jeho populace.

Nemoc zabíjela ještě ve 20. století. Podle Světové zdravotnické organizace během něj zemřelo na neštovice přibližně 300 milionů lidí. Nakonec ale přišel jeden z největších úspěchů medicíny. Poslední přirozeně získaný případ byl zaznamenán v Somálsku v roce 1977 a v roce 1980 WHO nemoc oficiálně prohlásila za vymýcenou.

Pravé neštovice | BBC

Mezi lety 165 a 180 našeho letopočtu zachvátila Římskou říši ničivá epidemie známá jako antoninovský mor. Název je trochu zavádějící. O skutečný mor způsobený bakterií Yersinia pestis zřejmě nešlo.

Historici a lékaři za původce nejčastěji považují pravé neštovice, objevují se ale také úvahy o spalničkách. Dobové zprávy popisují horečky, průjmy, bolesti v krku a rozsáhlé kožní vyrážky.

Přesný počet obětí už nelze zjistit. Často citované odhady hovoří asi o pěti milionech mrtvých, některé sahají až k deseti milionům. Epidemie zasáhla římskou armádu, hospodářství i běžný život a vracela se v několika vlnách.

Busta římského císaře Marka Aurelia, za jehož vlády zasáhla Římskou říši antoninovská epidemie. | Profimedia.cz

Roku 541 zasáhla oblast Středomoří jedna z prvních historicky dobře popsaných morových pandemií. Jméno dostala podle tehdejšího byzantského císaře Justiniána I. a v dalších desetiletích se opakovaně vracela.

Starší odhady připisovaly pandemii desítky milionů mrtvých, někdy dokonce přes 100 milionů. Moderní výzkum je podstatně opatrnější. Historici upozorňují, že dochované prameny neumožňují skutečný počet obětí spolehlivě určit.

V jednom mají vědci jasno. Za nemocí stála bakterie Yersinia pestis, stejný původce, který o několik století později rozpoutal černou smrt.

Císař Justinián I. se svým doprovodem na slavné mozaice v bazilice San Vitale v Ravenně. | Profimedia.cz

Jedna z nejhorších katastrof lidských dějin dorazila do Evropy roku 1347. Morová pandemie známá jako černá smrt zasáhla také Asii, severní Afriku a Blízký východ.

Nemoc způsobovala bakterie Yersinia pestis. U dýmějové formy se objevovaly horečky a bolestivě zduřelé uzliny. Septikemický mor mohl způsobovat krvácení a odumírání tkání, plicní forma napadala plíce a mohla se šířit mezi lidmi.

Jen v Evropě zemřely desítky milionů lidí. V některých oblastech během několika let zmizela velká část obyvatelstva. Celosvětové odhady se výrazně rozcházejí a sahají od desítek milionů až ke zhruba 200 milionům obětí.

Yersinia Pestis, bakterie způsobující morovou nákazu | Profimedia, archiv Blesku

V polovině 16. století zasáhla dnešní Mexiko děsivá epidemie označovaná slovem cocoliztli, výrazem z jazyka nahuatl pro nákazu či mor. Nejhorší vlna začala v roce 1545 a během několika let připravila o život miliony lidí.

Dobové zprávy popisují vysoké horečky, silné krvácení z nosu a úst, bolesti a rychlou smrt. Co přesně epidemii způsobilo, vědci dodnes s jistotou nevědí.

Analýza DNA získané z ostatků některých obětí odhalila bakterii Salmonella enterica Paratyphi C. Není však jisté, zda právě ona stála za celou epidemií. Katastrofu navíc zhoršovaly hlad, sucho a následky evropské kolonizace.

Domorodé vyobrazení epidemie cocoliztli. | Profimedia.cz

První pandemie cholery začala v roce 1817 v oblasti dnešní Indie. Během následujících dvou století svět zasáhlo celkem sedm pandemií. Poslední z nich začala v roce 1961 a cholera představuje zdravotní hrozbu dodnes.

Bakterie Vibrio cholerae se šíří především kontaminovanou vodou a potravinami. Největší nebezpečí představuje prudký vodnatý průjem. Bez léčby může těžce nemocný během několika hodin zemřít na extrémní dehydrataci.

Ani v současnosti nejde o okrajovou nemoc. V roce 2025 nahlásilo podle WHO 47 zemí více než 451 tisíc případů a 7870 úmrtí. Šlo o nejvyšší počet nahlášených úmrtí na choleru od roku 1999.

Takhle vypadá zákeřná cholera pod mikroskopem | profimedia.cz

Mor se černou smrtí z historie neztratil. V polovině 19. století začala v Číně další velká pandemie a prostřednictvím obchodních cest a přístavů se postupně rozšířila do dalších částí světa.

Nejtvrději zasáhla Čínu a Indii. Jen v těchto zemích si vyžádala více než 12 milionů životů.

Právě během této pandemie ale věda udělala zásadní průlom. Francouzsko-švýcarský bakteriolog Alexandre Yersin v Hongkongu roku 1894 identifikoval původce moru. Bakterie později dostala na jeho počest jméno Yersinia pestis. Následně se podařilo objasnit také důležitou roli blech při přenosu nákazy z hlodavců na člověka.

Bakteriolog Alexandre Yersin, který v roce 1894 identifikoval bakterii způsobující mor. | Profimedia.cz

Když se svět vzpamatovával z první světové války, udeřila další katastrofa. Pandemie chřipky způsobená virem H1N1 nakazila podle amerického CDC přibližně třetinu tehdejší světové populace, asi 500 milionů lidí.

Nejméně 50 milionů nakažených zemřelo. Neobvyklá byla vysoká úmrtnost mezi mladými dospělými, zatímco běžná sezonní chřipka ohrožuje především malé děti, seniory a chronicky nemocné.

K rychlému šíření přispěly podmínky první světové války, přeplněné vojenské tábory a masivní přesuny vojáků. Vakcína proti chřipce tehdy neexistovala a lékaři neměli ani antibiotika proti následným bakteriálním infekcím.

Provizorní nemocnice plná pacientů během pandemie španělské chřipky v roce 1918. | Profimedia.cz

První případy AIDS byly popsány na začátku 80. let. Následně vědci zjistili, že nemoc způsobuje virus HIV napadající lidský imunitní systém.

Podle údajů WHO si epidemie vyžádala přibližně 44,2 milionu životů. Na konci roku 2025 žilo s HIV asi 41 milionů lidí. Nejvíce zasaženým regionem zůstává Afrika.

Situace se proti prvním desetiletím epidemie dramaticky změnila. Účinná antiretrovirová léčba dokáže množení viru potlačit a lidé s HIV mohou při správné terapii žít dlouhý život. Běžně dostupný lék, který by infekci z těla odstranil, ale stále neexistuje.

Test na HIV má smysl až zhruba tři měsíce po rizikové aktivitě. | archiv, Profimedia.cz

Na konci roku 2019 se v Číně objevily první známé případy infekce novým koronavirem SARS-CoV-2. Během několika měsíců se virus rozšířil po celé planetě a v březnu 2020 označila WHO situaci za pandemii.

Oficiální statistiky zachytily miliony úmrtí, skutečný dopad byl vyšší. WHO odhadla jen za roky 2020 a 2021 přibližně 14,9 milionu nadúmrtí přímo či nepřímo spojených s pandemií.

Proti epidemiím minulosti měl svět zásadní výhodu. Vědci dokázali velmi rychle identifikovat původce, přečíst jeho genetickou informaci a vyvinout vakcíny. Pandemie přesto přinesla uzavírání hranic, lockdowny, přeplněné nemocnice a omezení, jaká většina dnešní populace do té doby nezažila.

Pandemie koronaviru v Číně (prosinec 2022) | Reuters