Komunisté jeho rodinu v padesátých letech dusili, jak mohli, tatínek si odseděl několik let, protože měl hospodářství, a byl tudíž nepřítel státu. Koně a krávy jim samozřejmě vzali… A Pavel pět let vyrůstal u babičky s dědou, sestra bydlela u pratety a s maminkou zůstal bratr. „Takže jsme si museli nějak pomoct. Přivýdělek byl nutný,“ vyprávěl oblíbený herec.
A před pár dny na to kápl Karel Šíp (81) ve svém pořadu Všechnopárty. Připomněl mu, že prodával zmije! „To bylo tak, dětství jsem prožil v Železné Rudě, měli jsme blízko k přírodě. A proti proudu řeky Řezné jsou skály a tam se vyhřívají zmije, v létě je jich tam plno,“ líčil Pavel Nový a už se nedal zastavit.
„Když taková zmije jen tak leží, tak je dobrý ji čapnout za ocas. Popadneš ji a ona se zvedne jen do třetiny, takže tě nemůže rafnout. Zmije neslyší, musíš jít potichu, nesmíš dupat.“ A když je prý stočená a kouká, tak je dobré ji chytnout za krkem. „A to ti taky nic neudělá. My je máme i doma na zahradě. Říkám manželce, dupej! A oni utečou. Tak manželka chodí po zahradě a dupe, co si myslí sousedi, to nevím.“
S kamarády je tehdy prodávali do lékárny. Kvůli jedu do léčiv. Za mrtvou dostali padesát korun. „A když jsem ji donesl živou, tak za ni byla stovka. A když jsi přinesl pět zmijí, měl jsi pět stovek a to jsi byl král.“
Kvůli razítku
V dospělosti už se údajně přiživoval vekslováním, což bylo zase v Karlových Varech. Přes rok také dělal na dráze. Kontroloval koleje a mezitím si odskakoval na natáčení. Neměl stálé zaměstnání, ale už hrál ve filmech nebo v televizi. Jenomže bez razítka v občance to za minulého režimu nešlo. „Pořád mě kvůli tomu kontrolovali na ulici esenbáci. Měl jsem roztočené dva filmy, ale to nikoho nezajímalo, potřeboval jsem razítko.“
Už byl zoufalý, ale potkal spolužáka z gymplu, který mu poradil, ať jde k nim na dráhu. „Tak jsem dělal traťového dělníka. Staral jsem se o trať, o železniční spodek i svršek, nachodil jsem se a nadřel. Za tři dny jsme vyměnili celý most,“ popsal v pátečním magazínu Blesku.
Pracoval na tzv. nepřetržitou směnu. Čtyři hodiny práce, čtyři odpočinek v maringotce a takhle dokola. „Bylo to slušně zaplacený, ale člověk se moc nevyspal. Práce na plný pecky. Ale zase jsem jezdil zadarmo vlakem.“ Tak to trvalo přes rok, mezitím točil. „Měl jsem výborného nadřízeného, pana Bláhu. Byl velmi tolerantní, vždycky jsme se v pátek domlouvali na příští týden a dělal mi šichty podle natáčení. Ale byla to docela dobrá zkušenost.“
