První fotograf Havla: Prezidenta jsem fotil i v nemocnici. Později by mi to už nedovolili
Václav Havel by 5. října oslavil devadesátiny, několik let mu po boku stál jako oficiální fotograf Tomki Němec. Teprve ve 26 letech zřejmě jako nejmladší fotograf hlavy státu na světě zaznamenal prvního porevolučního prezidenta při setkáních se světovými lídry, ale i v obyčejných lidských momentech. Tomki Němec mluvil v Epicentru o profesních hranicích i o tom, zda ho Václav Havel někdy s focením odmítl.
Tomki Němec se stal osobním fotografem Václava Havla od roku 1989 do roku 1992. Jeho cesta na Pražský hrad vznikla díky spolupráci spolužáků z FAMU. Na tamní katedře Fotografie vznikla agentura Radost.
„Začal jsem chodit do Občanského fóra,“ popsal Němec s tím, že do té doby Havla nefotil. Víc ho zajímala ulice. „A začal jsem tam chodit asi 3-4 dny před 29. prosincem.“ (Václav Havel byl Federálním shromážděním zvolen prezidentem Československa, pozn. red.)
„A z toho jednoho dne vznikly tři roky fotografování,“ popsal. Dveře na Hrad a k Václavu Havlovi mu podle něj otevřeli spolužáci i historička umění a teoretička fotografie Anna Fárová, která patřila k blízkým přátelům tehdejšího prezidenta i jeho první manželky Olgy.
Tréma, absolutní respekt a zbožštění
V Epicentru osobní fotograf Václava Havla, kterému bylo v té době 26 let, přiznal, že zpočátku měl velkou trému.
„Hledal jsem si nějakou svou pozici a vůči němu jsem měl tak absolutní respekt, až takové zbožštění ze začátku, že mi dělalo poměrně problém se občas k němu fyzicky i mentálně přiblížit. Odhadnout, co se hodí,“ to přišlo podle Němce s praxí.
Václav Havel svého tehdejšího oficiálního fotografa nikdy neodmítl. Za jejich tříletou spolupráci se stalo podle Němce asi dvakrát nebo třikrát to, že mu Václav Havel dal slušně najevo, aby ho kvůli únavě nechal.
„Velmi slušným způsobem řekl, když to zkrátím nebo řeknu po svém, ať toho nechám v ten moment, protože byl třeba už hodně unavený,“ popsal například jejich let helikoptérou v Norsku.
„Nasazují sluchátka proti hluku a bylo hezké světlo, a ještě tam seděl jeden člověk, tak já jsem vstal a šel jsem to fotit, a tam on mně třeba řekl, že by byl rád, kdybych mu dal pokoj,“ popsal Němec. „Ale řekl to tím jeho způsobem, kdy vlastně to nebylo agresivní, sprosté,“ dodal Tomki Němec, který s prezidentem Havlem trávil i 18 hodin denně.
Přiznal, ale že tahle situace mu utkvěla v paměti. „Já jsem pak týden chodil kanálem, protože jsem se strašně styděl, ale takováhle banalita, tak to bylo tak dvakrát, třikrát za tři roky,“ dodal v Epicentru.
Spolupráce s Václavem Havlem na nějakou dobu skončila v roce 1992, protože abdikoval v souvislosti s blížícím se rozpadem Československa.
„Sice jsem byl zaměstnancem, ale co bych tam dělal bez prezidenta. Takže všichni jsme ukončili pracovní poměr oficiálně,“ řekl a přiznal, že se chtěl profesně ubírat i jiným směrem.
Pracovní nabídku sice dostal, ale přijmout ji nechtěl. „To už tam byli jiní lidé a jiní tiskoví mluvčí,“ doplnil fotograf ke konci spolupráce s Hradem. „Stejně bych asi chtěl fotit fakt už něco jiného. Takže o to to bylo svobodnější rozhodnutí,“ dodal přední český fotograf. Naznačil, že se lišily i představy o tom, co by fotit měl.
Od roku 1992 do roku 2003 byl tiskovým mluvčím Václava Havla Ladislav Špaček.Ten podle Němce stál spíš o fotografie „potřes rukou“ s jinými velkými státníky. „Což bylo úsměvné, protože já jsem za ty tři roky opravdu zažil věci, o kterých se panu Špačkovi v té době vůbec nemohlo zdát,“ dodal.
Pak ale Tomki Němec Václava Havla ještě fotil v letech 1997 až 2003, dodal, že se do prezidentské kanceláře vrátil jako jeden z fotografů. Kancelář totiž změnila systém. „Fotograf už nebyl zaměstnán, ale najímali se, což byla zásadní chyba pro vznik dlouhodobého dokumentu,“ řekl Tomki Němec.
Jakou fotku vypustit do světa?
V roce 1998 musel Václav Havel podstoupit v Rakousku akutní operaci kvůli prasklému tlustému střevu. A při uvažování o tom, co by jako fotograf Němec zachytil, a co už ne, řekl, že záleží, jak s danou fotkou naložíte po jejím vytvoření.
„Já jsem v téhle situaci nebyl, ale čistě teoreticky, kdyby mi to bylo asi umožněno, tak bych to asi fotografoval,“ řekl. „Protože jsem ho fotografoval, nevím, když měl zákrok v roce 1990,“ zavzpomínal. „Otázkou je, co z toho člověk pustí ven,“ dodal.
„Tím myslím, co chci publikovat v knize nebo na výstavě. Aby to mělo nějakou vypovídající hodnotu, ne popisnou,“ dodal k hranicím při focení života prezidenta.
„A myslím si, že v tom roce, který zmiňujete (1998, pozn. red.), už by to vlastně nebylo možné, protože konstelace celková kanceláře prezidenta a jeho soukromí by to nějakým způsobem nedovolila,“ dodal Tomki Němec.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.