Jaroslav Svěcený měl ve své mamince Libuši Horstové celoživotní oporu a byla pro něj vším. Nejspíše právě po ní podědil tento známý houslista velký hudební talent, i když v otcově rodině byli také skvělí muzikanti. Maminka dokonce dirigovala, když už měl Jarda za pár dní přijít na svět. A když s ní šel slavný syn po rodném Hradci na procházku, zdravil je snad každý. Ne kvůli Jardovi, to ona byla jednou z nejznámějších osobností města.
Proto také na rozloučení ve smuteční síni v Kuklenách muzikant často při své řeči nad rakví oslovil někoho z asi dvě stě padesáti hostů. Říkal jim křestním jménem a tykal jim, připomínal dávné společné zážitky. Obřad se tak nesl ve velmi přátelské až rodinné atmosféře. Jaroslav několikrát přiložil svůj vzácný nástroj k tváři a za doprovodu zahrál mamince do nebe některé známé skladby. Na poslední cestu jí zahrál například píseň Ave Maria.
Právě hudbou budou podle něj navždy spojeni. „Budeme se slýchat na všech mých koncertech,“ ujistil Svěcený. Paní Libuše byla už prababička, a to díky vnučce Michaele. Velkou radost měla z druhé vnučky Julie (32), která se zcela potatila a je houslistka. Hudební talent tak v rodině pokračuje, což si „matka rodu“ jistě vždy přála. Kromě toho maminka Svěceného rozdávala hudební rady i dalším generacím - působila totiž na gymnáziu i na Pedagogické fakultě Hradce Králové.
S oblíbenou paní profesorkou se proto přišlo rozloučit i mnoho jejích bývalých studentů. „Maminka vedla plný život, pracovala na tři sta procent, pomohla spoustě lidí. Vytvářela kolem sebe pohodu a klid, který mnohým lidem dnes chybí,“ ocenil ji Svěcený. „Dožila se krásných devadesáti dvou let a osmi měsíců, to předtím nikdo v naší rodině,“ prozradil ve svém dojemném smutečním monologu a dodal: „Budeme pořád s tebou a zůstaneš stále s námi...“
