Miliony tun trosek a pod nimi tisíce mrtvých: Gazu čeká sedm let odklízení
Válka proměnila Pásmo Gazy v obrovské pole trosek. Pod 61 miliony tun suti mohou být stále pohřbeny ostatky až 10 tisíc lidí, ale také nevybuchlá munice a nebezpečné materiály. Podle OSN může odklízení trvat nejméně sedm až deset let a stát miliardy dolarů. Práci navíc brzdí nedostatek techniky i nebezpečné podmínky. Informuje o tom britský deník The Guardian.
Odklízení trosek v Pásmu Gazy představuje jednu z největších podobných operací v moderní historii. Rozsah problému ukazuje například čištění části Bejrútské ulice ve čtvrti Tel al-Hawa v Gaza City. Práce tam zabrala celý den, přesto kolem pracovníků zůstávaly hory suti.
„Připadám si, jako bychom drželi lžíci a snažili se vyprázdnit moře,“ popsal rozsah zkázy inženýr Ahmed Alyan, který pracuje v týmu Světového potravinového programu (WFP). Silnici zablokovaly hromady kamení a trosky zničených obchodů a domů. V některých poškozených budovách přitom nadále žijí vysídlené rodiny. Situaci zhoršuje poničená kanalizace a na některých místech ze země vytékají splašky.
61 milionů tun trosek
„Odhadované množství suti v Gaze činí 61 milionů tun. Je to přibližně dvacetkrát více než množství trosek, které vznikly ve všech válkách na světě za posledních 18 let,“ uvedl Jaco Cilliers, zvláštní zástupce Rozvojového programu OSN (UNDP) pro Palestinu.
Dosud se podařilo zprůjezdnit zhruba 580 kilometrů silnic, díky čemuž se k lidem mohou dostávat humanitární konvoje a záchranné týmy. Za více než dva roky bylo odstraněno přibližně 907 tisíc tun suti a přes 300 tisíc tun se podařilo recyklovat a znovu využít. To ale představuje jen asi 1,5 procenta celkového množství trosek.
Práci komplikuje nedostatek techniky a náhradních dílů. Podle Guardianu izraelské úřady omezují dovoz vybavení s odůvodněním, že materiál, který není potravinami či léky, může mít dvojí využití a mohl by posloužit Hamásu. Stroje, které jsou v Gaze k dispozici, jsou proto silně opotřebované a často se porouchávají.
UNDP nyní provozuje pět míst, kde se suť třídí, drtí a připravuje k dalšímu použití. Rozdrcený beton slouží například k opravám silnic a výmolů. Používá se také pod stany a provizorní přístřešky, aby neležely přímo ve splašcích nebo dešťové vodě. „Tyto materiály nelze srovnávat s přírodními materiály, které se běžně používají. Jejich kvalita je nižší a obtížněji se s nimi pracuje. Neexistuje ale žádná alternativa,“ popsala Nehal Abu Hassanová z WFP.
Pod troskami mohou být tisíce těl
Nejnebezpečnější část práce ale není vidět. V sutinách zůstává nevybuchlá munice a mohou obsahovat také azbest. Podle odhadů citovaných UNDP navíc může být pod troskami stále pohřbeno 8 až 10 tisíc těl. Organizace proto spolupracuje mimo jiné s Mezinárodním výborem Červeného kříže na vytipování míst, kde by se ostatky mohly nacházet, jejich identifikaci a důstojném pohřbení.
Týmy zároveň spolupracují s organizacemi zabývajícími se nevybuchlou municí. Jejich možnosti jsou ale omezené – všechny nebezpečné předměty nedokážou odstranit, mohou alespoň označit riziková místa.
Více než 2,1 milionu vysídlených Palestinců podle Guardianu žije ve stanech a provizorních přístřešcích. Odstraňování trosek přitom neznamená jen zprůjezdnění ulic. Jakmile suť zmizí z okolí poničených obchodů a provozoven, některé se podle Cillierse znovu otevírají už během zhruba dvaceti dnů.














Ať si to odklízejí třeba 20 let. Ale ať to zaplatí jejich vedení z peněz které nakradlo. Jen 3 nejvyšší šéfové Hamásu mají majetek 12miliard USD.