Made in Česko: V 5. měsíci jí partner řekl, ať se odstěhuje. Marmelády mi zachránily život, říká dnes úspěšná podnikatelka
Jedno malé dítě doma, druhé na cestě a život, který vypadal jako splněný sen. Pak ale přišel okamžik, který všechno změnil. Hana Šindlerová se musela z Německa, kde žila s partnerem sedm let, vrátit do Prahy, začít znovu jako samoživitelka a hledat cestu, jak uživit dvě malé děti. Právě tehdy začala po večerech vařit marmelády. Z toho, co začalo jako osobní terapie, krok za krokem vybudovala úspěšnou značka Marmelády s příběhem, kterou dnes najdeme na pultech obchodů a jejíž produkty používají i špičkoví šéfkuchaři. O její cestě vypráví další díl podcastové série Made in Česko, která představuje příběhy českých firem a lidí, co za nimi stojí.
Hana Šindlerová nemá v gastronomii žádné vzdělání, vystudovala ekonomii a velkou část profesního života v tomto oboru i pracovala. Žila také téměř dvacet let v zahraničí, z toho posledních sedm let před vznikem Marmelád v Německu, odkud pocházel její partner a otec jejích dvou dětí. „Vyrůstala jsem v rodině, kde se vždycky dobře, kvalitně a rádo jedlo. To považuju za takový svůj základ,“ vzpomíná s úsměvem. Sama přitom vždycky ráda vařila, ale podnikání v gastronomii rozhodně nebylo jejím životním plánem. Naopak. „Já jsem vlastně milovala práci v korporátu a viděla jsem tak i svoji budoucnost. Mylela jsem si, že vždycky budu mít nějakou korporátní pozici,“ popisuje.
Zlom přišel ve chvíli, kdy byla v pátém měsíci těhotenství s druhým potomkem, do té doby žila svůj vysněný život a nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo být brzy jinak. Pak jí ale partner z čista jasna oznámil, že se zamiloval do jiné ženy. „Bylo to opravdu jako blesk z čistého nebe. Řekl mi, že je konec a že bych se měla co nejdřív odstěhovat,“ vzpomíná na své nejtěžší chvíle. Hana se po letech vrátila do Prahy a musela řešit nejen vlastní psychický stav, ale především dvě malé děti a otázku, jak je zabezpečit. „Čas rány zahojí, ale jizvy zůstávají,“ přiznává s tím, že i po letech při vzpomínce na tehdejší období občas polyká slzy.
Zároveň ale věděla, že musí pokračovat dál, musí se postarat o děti. Její plán byl jasný - vrátit se do práce a ideálně zase někam do korporátu. Jenže narazila na realitu samoživitelky se dvěma malými dětmi. Přestože měla zajištěné hlídání, na pracovních pohovorech bylo často vidět, že děti představují problém. Nakonec našla práci až v Drážďanech, třikrát týdně vstávala ve čtyři ráno a vyrážela na vlak. „Dlouhodobě to bylo neudržitelné. Dcera byla tehdy asi rok stará a bylo to strašně náročné,“ popisuje.
A právě v té době se do jejího života začaly nenápadně dostávat marmelády. Vždycky ráda vařila a tak, když děti večer usnuly, místo odpočinku zamířila do kuchyně, kde připravovala džemy a marmelády. „Mě to uklidňovalo. Byl to určitý druh terapie,“ říká. Potřebovala se zaměstnat, protože právě večery, kdy doma nastalo ticho, pro ni byly psychicky nejtěžší. „Člověk pak začne přemýšlet, babrat se v tom, co se děje, a to je nejhorší,“ vysvětluje. Vaření marmelád jí zaměstnalo hlavu i ruce. Byla to fyzická práce a zároveň práce, která vyžadovala soustředění. „Říkala jsem už několikrát, že mi marmelády zachránily život. A myslím, že je to z velké části pravda, minimálně mi zachránily psychické zdraví,“ tvrdí dnes.
Z trhů až k michelinským šéfkuchařům
Jedna z kamarádek jí po čase řekla, že by své marmelády měla zkusit prodávat. Hana tomu nejdřív příliš nevěřila, ale nakonec se rozhodla to zkusit. A tak jednoho dne vyrazila na farmářský trh. „Pamatuju si živě pohled manažera trhů, když jsem za ním přišla, že bych tam chtěla prodávat. Koukal na mě dost překvapeně, možná až nedůvěřivě,“ vzpomíná. Kdyby ji tehdy odmítl, možná by další odvahu hledala jen těžko. On ale souhlasil a tak o týden později stála na trhu se svými prvními marmeládami na prodej. „Přesně si pamatuju první zákaznici i to, co si koupila. Pamatuju si svoje pocity. Klepala jsem se, bolel mě žaludek…“ směje se dnes.
Postupně si pronajala kuchyňské studio v Řitce u Prahy a začala vyrábět profesionálněji, jenže logisticky to bylo velmi složité. Hana neřídí, takže dojíždění z Prahy pro ni znamenalo další komplikaci. Po čase se vyčerpání podepsalo i na jejím zdraví. „Bylo to tak náročné, že jsem se úplně fyzicky zhroutila a skončila v nemocnici,“ popisuje. Tehdy pochopila, že potřebuje vlastní výrobu v Praze. Z domácí kuchyně tak pomalu a postupně vyrostla značka Marmelády s příběhem. Dnes se její výrobky prodávají nejen na vlastním e-shopu, farmářských trzích, ale také v běžných obchodech a řetězcích. Její marmelády používají i vyhlášené kavárny a restaurace vedené michelinskými šéfkuchaři. „Ten produkt se začal prodávat sám, nikdy jsem neměla žádného obchodního zástupce. Vždycky nás někdo oslovil, což je splněný sen a troufám si tvrdit, že to vypovídá o kvalitě našich marmelád,“ říká.
V čem podle Hanky spočívá síla jejích marmelád v konkurenci, která je na českém trhu poměrně velká? Především v řemeslném zpracování. „Všichni v našem týmu jsou opravdu hodně pracovití a dokážeme toho udělat fakt hodně,“ vysvětluje. Výroba přitom stojí výhradně na ruční práci. „Nemáme žádný čudlík, který zmáčknete, a ono se to všechno udělá,“ dodává.
Důležitou roli hraje také složení, marmelády vyrábí bez zbytečných chemických aditiv. „Nechcete přece jíst něco, kde je ve složení sedmdesát položek,“ myslí si. Značka, která začala u nervózní ženy s kočárkem na farmářském trhu, tak dnes patří mezi nejvyhlášenější české marmeládové výrobce. A její příběh je možná stejně důležitý jako samotný obsah skleniček.
Celý příběh Hany Šindlerové si můžete poslechnout v podcastu Made in Česko. Dozvíte se například, jak vznikly typické ručně psané etikety Marmelád s příběhem, jaké další překážky musela na cestě překonat, proč odmítla finančně zajímavou nabídku od velké společnosti na výrobu levnějších marmelád, která příchuť vznikla úplnou náhodou nebo jaké chutě má typický český zákazník.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.