Netrpělivě očekávaná třetí série Zrádců odstartovala ve velkém stylu. Tvůrci slibovali extrémní rozjezd oproti předchozím dvěma řadám, což se jim podařilo naplnit na sto procent. Žádné pomalé rozkoukávání, oťukávání se na vlakové zastávce. Soutěžící byli hozeni rovnou doprostřed mise, která měla až trochu hororovou atmosféru. Skupinky hráčů byly rozmístěny do kontejnerových kójí, kde na zdi svítila jejich jména a na stole stála truhlička s nápisem „Neotevírat“. A právě tu Marek bez váhání otevřel. „Mě tyhle věci moc nezastavují. Znám to z různých únikovek, že všechno může být jinak, než se na první pohled zdá. Jasně, rozhodně mi tenhle krok, co se vztahů mezi hráči týče, nepomohl. Ale udělal bych to znovu,“ říká Marek narovinu.
Přátele ani spojence si tak sympatický architekt rozhodně v prvních momentech neudělal. Podle něj to ale v dané situaci ani nešlo. „Ta atmosféra v kontejneru byla extrémně hustá. Byl to boj o přežití, na nějaké navazování vztahů tam nebyl prostor. Diváci sami viděli, že došlo i na bitku a kousání. Ta naše buňka působí sice ve střihu až celkem gentlemansky oproti jiným, ale v reálu to tam bylo taky docela šílený,“ tvrdí v Poslední zradě.
Přestože to působilo, že Markova cesta skončí ještě dřív, než se na Křivoklát vůbec dostane, nakonec svou šanci získal. Bohužel ji ale neproměnil. Při předávání „smrtícího“ telefonu doplatil na svou špatnou paměť. „Hodilo by se mi víc času na to poznat ostatní a trochu víc štěstí. Ale dopadlo to, jak to dopadlo. Rozhodně jsem se ale necítil dotčeně, naštvaný jsem byl po svém vyřazení maximálně sám na sebe. Ta hra je drsná, život tam nemá žádnou cenu. Člověk se jednou podívá doleva a je po něm,“ má jasno Marek.
Neštěstí ve hře, štěstí v lásce
Ten ve Zrádcích skončil dřív, než měl vůbec šanci začít. Šel ale do hry s tím, že by byl radši zrádce nebo věrný? „V reálném životě jsem svým založeným rozhodně věrný. Hodně jsem přemýšlel nad tím, s čím bych do hry šel. A bylo to tak 50 na 50. Kdyby se mi podařilo získat důvěru ostatních, asi bych si roli zrádce klidně rád vyzkoušel,“ prozrazuje. A že by na hradě, kdyby dostal příležitost, rozhodně nehrál v rukavičkách, dokazuje i jeho další odpověď. Sarah se totiž Marka zeptá, jestli kdyby mu hradní pán nabídl možnost se do hry vrátit za cenu toho, že soutěžící připraví o všechny peníze v banku, neváhá ani vteřinu: „Jasně!“
Na konci prvního dílu došlo i na určení první zrádcovské dvojice. Stali se jimi designér stavebnic Kryštof a spisovatelka Dáša. Oba pak dostali možnost vybrat si někoho z protihráčů, z nichž jeden doplní jejich řady a druhý bude zavražděn. Jak tohle rozhodnutí dopadne, to se dozvíme až příští týden. Koho by si ale ve stejné situaci vybral Marek? „Vzal bych si May. Ta totiž na první pohled působí křehce, ale je v ní vleká bojovnost, což ukázala hned v kontejneru. Ta by byla moje první volba,“ odpovídá.
Ačkoliv Marek skončil jako prví a Zrádce si tak příliš neužil, nelituje. Ačkoliv jde o jedinečný zážitek a velký fenomén, pořád si uvědomuje, že je to jen hra. A po návratu domů ho čekalo něco, co veškerý neúspěch hravě smazalo. „S partnerkou jsme se přes osm let neúspěšně snažili o dítě. Když jsem se vrátil z hradu, zjistil jsem, že je těhotná, teď v listopadu se z nás stanou rodiče. Takže jak se říká – neštěstí ve hře… I když ve Zrádcích mi to nedopadlo, prožívám zatím nejlepší rok svého života,“ uzavírá Marek v pořadu Poslední zrada.
Jaký má názor na další hráče? Kdo mu byl nejvíce a nejméně sympatický? Co by poradil potenciálním hráčům do dalších sérií? A co říká na to, že ho všichni srovnávají s Ondrou z druhé řady Zrádců? To a mnoho dalšího se dozvíte v dnešní Poslední zradě se Sarah Horákovou.
