Jaký na vás udělalo dojem první setkání s Richardem v roce 1980, kdy vás vzali do YoYo Bandu?
„V té době mi bylo nějakých šestnáct sedmnáct let. Byl jsem velký fanoušek kapely Horký dech Jany Koubkové, kde hrál mj. Jirka Hrubeš a Michal Pavlíček, kterého jsem vždycky jako kytaristu obdivoval. Nevynechal jsem snad žádný jejich pražský koncert. Jednou jsem si na jejich vystoupení v Redutě, kde bylo vždycky vyprodáno, všiml dvou zvláštních chlápků, co hned u pódia živě rozmlouvají s oběma hudebníky. A ještě s perkusistou Jirkou Tomkem…“
Co na nich bylo tak zvláštního?
(usmívá se) „Vůbec nevypadali jako Češi, jak byli opálení, jako kdyby zrovna dorazili odněkud z dovolené u moře. Vypadali děsně exoticky. Jeden měl rozčepýřené černé vlasy a ohnivý pohled modrozelených očí, ten druhý byl zase sympaťák, co vypadal jako takový »kříženec« Belmonda a Vinnetoua… To byl Richard, jak jsem později zjistil, ten rozčepýřený jeho brácha Vladimír.“
A hned jste se tehdy dal s Vinnetouem a Vrabčím hnízdem do řeči?
„Ne, jen jsem po nich tak pokukoval. Pak začal koncert a já měl uši a oči jen pro moji oblíbenou kapelu a skvělou zpěvačku Janu Koubkovou. Na ty dva už jsem si nevzpomněl. O týden později zazvonil telefon u mých rodičů, kde jsem tehdy bydlel, a ozval se Richard Tesařík.“
To jste asi nečekal, co chtěl?
„Řekl, že shání kytaristu a jestli bych měl zájem. »Tak ti házíme lano,« řekl. Tehdy jsem ani neznal ten výraz házet lano, ale došlo mi, o co jde. Richard dodal, ať přijdu na konkurz do Slezské ulice na Vinohrady. Když jsme domluvili, zavolal jsem Janě Koubkové, se kterou jsem se dobře znal, a ptal se jí, jestli zná Yo Yo Band, zda je to dobrá kapela. A ona, že jsou výborní, abych do toho určitě šel! Že chtějí hrát reggae, což by se mi mohlo líbit. Tak jsem na ten konkurz šel.“
A vzali vás?
„Tak se to říct nedá. (usmívá se) Už když jsem tam přišel, právě odcházel jeden velmi známý jazzový kytarista, tak jsem si říkal: Ty jo, to asi nemám moc šancí. Hned mi pak do ruky vrazili noty, abych si s nimi zahrál reggae. To jsem sice neuměl, ale reggae jsem už někdy slyšel a noty jsem ovládal, protože jsem už sedm let hrál na klasickou kytaru. Uměl jsem hrát z listu, což asi byla moje výhoda oproti dalším uchazečům. Když jsme dohráli, říkali dobrý, a pak jsme zahráli ještě jednu skladbu, zase dobrý. Necítil jsem, že by mě přímo vzali, ale ujali se mě…“
To jste ale ještě reggae nehráli…
„Dva roky jsme hráli hlavně americké soulovky. Ale už jsme přidali první dvě naše vlastní věci. Docela jsem koukal, kde jsme všude koncertovali, vystoupili jsme třeba na Jazzových dnech ve Slaném nebo v pražském klubu Na Chmelnici.“
Za totáče musely dělat kapely tzv. přehrávky, tomu jste se asi nevyhnuli ani vy, že?
- Registrace do Mého Blesku je zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému obsahu Blesku.
- Užijete si soutěže o ceny, slevy a exkluzivní výhody.
