Na pozvánce na besedu s vámi stálo, že je to vaše poslední návštěva Prahy. Opravdu?
„Jsou tu skvělí lidé, skvělé publikum. To, co jsem tady zažil, je skutečně úžasné. Takže proč by to mělo být poslední setkání? Vždycky sem přijedu moc rád.“
V Praze jste hlavně kvůli natáčení filmu Heart of Aldoria neboli Srdce Aldorie, v němž hrajete čaroděje.
„Ano, je to mág, který stojí nade vším a má poslední slovo. Je tam scéna, kdy musím potrestat mladou ženu. Já představuji starý, konzervativní svět a ona chce pořád objevovat něco nového a dělat věci jinak. Takže ji za to musím potrestat. I když je to zcela proti mé přirozenosti…“
Jaký máte vztah k Praze a Česku obecně?
„Na svém prvním filmu ve studiu DEFA (Synové Velké medvědice, pozn. red.) jsem spolupracoval s českým režisérem Josefem Machem a kameramanem Jaroslavem Tuzarem. Velmi dobře jsme si rozuměli a užili si spoustu legrace.“
A taky naučil česky? Mluvíte výborně!
„Musel bych být v Praze delší dobu, aby se mi to úplně vrátilo. Vzpomínám si, jak manželka režiséra Josefa Macha říkala svému muži Pepíku. Seděli jsme spolu a ona se ho ptá – Pepíku, co si dáš? A on – no, to přece víš: plzeň dvanáctku!“
Vy máte rád české pivo?
„Měl jsem. Tu plzeňskou dvanáctku dokonce moc. Ale dneska už alkohol vůbec nepiju, jedině nealko pivo.“
Napadlo by vás před šedesáti lety, že se mayovky stanou tak populárními a vydrží tak dlouho?
„To člověk dopředu neví. Ale to, že drží dodnes, mluví samo za sebe. Diváci je stále mají rádi.“
Pojďme vzpomenout na Pierra Brice a Lexe Barkera, tedy Vinnetoua a Old Shatterhanda…
„Byli skvělí! To byl můj úplný začátek. A chovali se zcela normálně. Žádný nos nahoře. Na této práci je krásné, že i když máte jen malinkou roli, na place jste si rovni. Aby výsledek fungoval, musíme hrát dobře všichni – já i velká hvězda.“
Objevil jste se i v novějším zpracování Vinnetoua, kde jste si zahrál Inču-čunu. Tyto nové snímky už ale nedosáhly takového úspěchu. Jde vůbec zopakovat věhlas legendárních původních?
„Staré filmy byly úplně jiné. Dnes už se točí jinak – všechno strašně rychle, cvak, cvak, cvak! Doba i diváci se změnili. Ale původní filmy zůstanou klasikou. Když dnes rodiče ukážou tyto indiánky dětem, jsou z nich pořád nadšené.“
Indiáni byli superhrdinové své doby. Když vidíte dnešní moderní filmy třeba od Marvelu, nebo Batmana, co na to říkáte?
„To není můj svět. Dnes se při natáčení používá hlavně technika a triky. Batman skáče sem a tam, ale to už je o něčem jiném. Dnes už v podstatě ani nepotřebují živé herce – vyfotí je a pak animují v počítači. V mých filmech jsem dělal všechno sám, bez dabéra či kaskadéra. To byla poctivá práce.“
To muselo být fyzicky náročné. Byl jste někdy zraněný?
„Ne, nebylo mi nic. Vždycky jsem dával pozor. Když je člověk sportovec, ví, jak má spadnout a jak ovládat své tělo, takže se nezraní.“
Nevypadáte jako někdo, kdo by se chystal do důchodu. Jak nejraději odpočíváte?
„Herci do důchodu nechodí, ti musí pracovat pořád! Já odpočívám pohybem – jezdím na nákup na kole, každé ráno plavu a pádluju na kajaku. A když je někde na výběr mezi výtahem a schody, vždycky si to vyšlápnu po schodech.“
