Oblíbený snímek připomíná chaloupka dědy Komárka a on sám. Nechybí střecha ze slámy, kterou tak ráda okusovala koza. Podle návrhu vše skvěle zpracovalo květinové studio Růženy Bubeníčkové.
Režisérova pravá ruka Míla Řádová (75) pořídila fotodokumentaci. „Mám tuto tradici moc ráda. Je to krásný způsob, jak si Jirku připomínat. A už teď jsem zvědavá, jaké téma a výzdoba nás čekají v příštím roce…“ svěřila Řádová natěšeně.
„Jiří Menzel byl po mnoho let nejen mým šéfem, ale především člověkem, se kterým mě spojovala velká část mého života,“ dodala. I dnes pracuje pro Nadační fond Jiřího Menzela, který Olga založila, aby mohla pomáhat českým umělcům v nouzi.
Chuť citronu
Na hrobě bývá veselo i v den narození slavného filmaře. Na konci února zve Menzelová na Vyšehrad herečky z manželových filmů i blízké spolupracovníky. Jeho památku vždy uctí přípitkem limoncella do nebe, tento italský citronový likér měl totiž režisér moc rád. Už se z toho stala milá tradice.
Olga nikdy nedopustí, aby se na tvůrce filmů, jako byly Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Postřižiny, Slavnosti sněženek či Vesničko má, středisková, zapomnělo. S květinami chodí v ruce na hrob i se všemi třemi dětmi.
Majitel nechtěl z chalupy
V době natáčení filmu Na samotě u lesa bylo nejtěžší přesvědčit majitele Kabáta, aby svou chalupu filmařům na dva týdny půjčil. Byl totiž v podstatě stejného ražení jako děda Komárek, kterého představoval Josef Kemr (†72). Svou chalupu prakticky neopouštěl a pobývat, byť jen čtrnáct dní, někde jinde pro něj představovalo obrovské trauma.
